“Diskuze v psychologii” je recenzovaným odborným periodikem, který vydává katedra psychologie Univerzity Palackého v Olomouci. Dává prostor studentům a začínajícím vědeckým pracovníkům publikovat jejich výzkumy, které by jinak zapadly do archivu. Pomáhá tak tomu, aby se věda dále rozvíjela. Co to ale přesně znamená, co si pod tím můžeme představit, kdo tedy může publikovat a kdo si může časopis přečíst? Zeptala jsem se Mgr. Michala Bárteka, doktoranda na katedře psychologie v Olomouci a zástupce výkonného redaktora časopisu Diskuze v psychologii.
Kdo může v časopisu publikovat?
Dalo by se říct, že publikovat může ten, kdo už realizoval nějaký výzkum (např. studenti
magisterského studia a jejich výzkum v rámci bakalářské práce) či se na nějaký výzkum
chystá (např. výzkumný záměr diplomové práce). V rámci časopisu bychom chtěli věnovat
prostor nejen akademikům, ale i studentům a doktorandům. Chtěli bychom, aby časopis
byl místem, kde se mohou studenti podělit s ostatními o výsledky svého výzkumu. Časopis
by pak mohl být takovým prvním krůčkem do světa vědy.
Může svoje výsledky zveřejnit i ten, komu výzkum „nevyšel“?
I když výzkum „nevyjde“, neznamená to, že nemůže být publikovaný. Mnohem důležitější
je spíše samotná kvalita výzkumu a následná diskuze o výsledcích. Z názvu časopisu je
patrné, že diskuze je právě to, na co chceme klást největší důraz. I výzkum, který nevyšel,
může přinést zajímavé poznatky, pokud dokážete v diskuzi propojit výsledky s jinými
výzkumy či praxí.
Proč by studenti měli chtít svoje výsledky publikovat?
Tady bude hodně záležet na motivaci daného studenta. Z mého pohledu je publikování
úžasná příležitost, jak seznámit ostatní s tím, čím se zabýváte. Psychologie je rozsáhlý
vědní obor a má hromadu oblastí a pro mě osobně je kolikrát velmi osvěžující a inspirující
si přečíst něco z oblasti, kterou se primárně nezabývám. Prostřednictvím publikování mám
možnost přidat zase další pomyslný dílek do velké skládanky informací. Zároveň vnímám
možnost publikovat jako příležitost ovlivnit reálnou praxi, což je pro mě osobně tou
největší motivací.
Jako doktorand oponuji závěrečné práce studentů a u spousty z nich si říkám, že ta práce je
velmi zajímavá a bylo by super ji někde publikovat, aby nakonec nezapadla na věčné časy
do šuplíku. Sám mám doma dvě takové závěrečné práce, které už akorát zabírají místo a
slouží jako lapač prachu. Když se na to dívám zpětně, tak mě samotného mrzí, že jsem
alespoň jednu z nich kdysi někde nepublikoval.
Je tady ještě trochu praktičtější hledisko. Pokud student chce po dokončení magisterského
studia pokračovat na doktorát, tak jakákoliv publikace mu může výrazně pomoci u
přijímacího řízení.
Započítává se publikace mezi požadavky pro získání doktorátu?
Troufnu si říct, že publikační činnost lze považovat za jednu z nejdůležitějších v rámci
doktorandského studia. Pokud chcete úspěšně dokončit PhD studium, tak se publikování
nevyhnete. Doktorát je hlavně o vaší vědecké činnosti, a právě publikování článku je
hlavní cestou, jak seznámit odbornou veřejnost s výsledky vašeho výzkumu. Jak už jsem
zmínil, pro pregraduální studenty může publikování znamenat plusové body u přijímaček
na doktorát. Zároveň však vidím v publikování možnost získat cenné zkušenosti s psaním a
publikováním ještě před samotným doktorátem.
Jak vypadá řízení schvalující příspěvky?
Proces schvalovacího řízení je obdobný jako je tomu u jiných časopisů. Po tom, co
odešlete rukopis přes webové rozhraní do našeho systému, se dostane článek nejdříve
k nám, tedy editorům. Jako editoři hlavně posuzujeme, jestli se článek do časopisu hodí a
zda splňuje základní formální požadavky, které jsou uvedeny na webu časopisu. Pokud
najdeme nějaké vážnější formální nedostatky, tak odešleme článek zpátky s poznámkami,
co má autor opravit. Článek s náležitou formální úpravou následně přidělíme recenzentovi.
Snažíme se, aby článek dostal recenzent, který se danou oblastí zabývá. Zvolený recenzent
dostane určitý čas na zpracování recenze. Výsledná recenze pak může skončit čtyřmi
způsoby. Recenzent si vyžádá velké úpravy, malé úpravy, doporučí článek publikovat bez
úprav či ho nedoporučí publikovat vůbec. Nejčastěji recenzent požaduje po autorovy velké
úpravy (např. doplnění části textu, přepracování větší části textu apod.) nebo malé úpravy
(doladění jen drobných chyb v textu apod.). Recenze se zasílá následně autorovi, který by
měl do určitého termínu zvolené připomínky zapracovat či je případně oponovat. Když se
tak stane, pošle do systému novou verzi článku, čímž začíná další kolo recenzního řízení.
Na samotném konci celého recenzního řízení pak recenzent doporučuje editorům, jestli
článek publikovat nebo ho odmítnout.
Jak často Diskuze v psychologii vychází?
Časopis by měl vycházet dvakrát ročně a měl by být tvořen přibližně pěti články. Aktuálně se blíží
vydání druhého čísla.
Jde o čistě katederní záležitost nebo se do projektu zapojuje i někdo jiný?
Časopis funguje pod naší katedrou, tudíž značnou úlohu v něm hraji hlavně lidé z
naší katedry. Nicméně v redakční radě máme zastoupeny akademiky z jiných univerzit i
států. Obdobné platí i pro náš seznam recenzentů, který se neustále rozrůstá a přibývají zde
akademici z jiných univerzit.
Mockrát děkuji za rozhovor.
