Emoční inteligence

Všichni jistě známe pojem IQ- inteligence. Je nám od malička mnohými vštěpováno, že čím vyšší máme IQ, tím jsme inteligentnější a tím vyšší máme šance na životní úspěch. Můžeme se dostat na lepší školu, tím pádem můžeme mít lepší zaměstnání, díky tomu mít i vyšší plat, jenž je volnou vstupenkou do vyšších vrstev společnosti… Hmm jedno IQ a kolik toho nedovede, že?

No vzhledem k tomu, že „životní úspěch“ nelze měřit pouze z hlediska výše našich příjmů či počtu dosažených titulů, rozhodla jsem se tu dnes psát o trošku jiné inteligenci- EQ, která je dle mého názoru minimálně stejně tak důležitá jako IQ, protože i kdybyste měli IQ sebevyšší, tak to bez EQ moc daleko nedotáhnete.

Co je to EQ?

EQ je emoční inteligence. Bystřejším z Vás už tento poznatek došel z názvu článku, nicméně co si pod tím má člověk představit, že? No těžko říct, protože veškeré odborné čtivo tento pojem definuje jako těžko definovatelný. Zjednodušeně lze emoční inteligenci popsat jako souhrn všech prvků, které nějakým způsobem ovlivňují to jak dobře dokážeme vnímat pocity své i ostatních a jak v návaznosti na to dokážeme reagovat (Pletzer, 2009). Vychází ze spojení dvou slov a to emoce a inteligence.

Emoce jsou subjektivním, proměnlivým procesem. Mají své příčiny, které je pohánějí, trvají různě dlouhou dobu, v různé intenzitě a nelze je moc dobře měřit (Náhlovský, Suchý, 2012). Naopak inteligence neboli inteligenční kvocient je měřitelný ukazatel, který dokáže na základě standardizovaných testů vyčíslit inteligenci člověka. Jak je vidno ani ve vědě se kreativitě meze nekladou a tak může spojením 2 protikladných pojmů vzniknout pojem úplně nový a ještě k tomu dávat smysl.

Jak taková emoční inteligence funguje v praxi a proč ji vlastně přikládám takovou důležitost?

No asi se mnou budete všichni souhlasit když napíšu, že emoce tvoří velkou součást našeho nitra a že sebemenší maličkost nás dokáže ovlivnit. Zajímavé je, že si tyto změny ani nemusíme uvědomovat a najednou je naše dobrá nálada fuč a my můžeme být během chvíle nabručení na celý svět. Je tolik proměnných, které skutečně nemáme v moci nějakým způsobem ovládat, nicméně naše reakce (mimo reflexy aj.)  mezi tyto proměnné nepatří a ačkoliv o tom máme mnohdy tendence pochybovat a myslet si: bylo „TO“ silnější než já, troufám si tvrdit, že ve spoustě případů hraje pouze roli nevědomost o tom jak „TO“ přemoci. A proto je povědomí o emoční inteligenci tak důležité.

Abyste mne lépe chápali, dovolím si zde představit jednoduchý vzorec:

Prvně na nás působí nějaký spouštěč- tím může být prakticky jakýkoliv vnější vliv- zpoždění vlaku, kritika nadřízeného, hněv partnera,… Tento spouštěč působí na naše myšlení a my na základě naší výchovy, zkušeností a postojů vyhodnocujeme co si vlastně o dané situaci myslíme a vytváříme si vlastní úsudek. Tento úsudek v nás vyvolává emoce, které jsou krom výše popsané směsice intrapsychického, proměnlivého „čehosi“, také chemickými reakcemi. Tyto reakce v našem těle vyvolávají nejrůznější fyziologické procesy jako je například tlukot srdce, pocení, chvění,… tyto změny nám mají napovědět jak v danou chvíli máme zareagovat a mají velký vliv na naše výsledné chování, které pak znovu působí na naše myšlení. Zazvonil zvonec a pohádky o EQ je konec.

Jak je vidno, tak je emoční inteligence úzce spjatá s našimi reakcemi a naše reakce jsou zas úzce spjaté s lidmi v našem okolí. Náš přístup, naše dlouhodobé smýšlení a celkové nastavení je jako základ pro další nadstavbu a právě to jakým způsobem vyhodnocujeme určité situace ovlivní nás i naše okolí. Nikdo nikdy netvrdil, že své emoce musíte skrývat, potlačovat a nebo že jsou dokonce některé emoce špatné. Naopak emoce jsou exkluzivní nástroj a zdroj informací, který je výhodné naučit se používat.

V rámci dne pociťujeme nejrůznější emoce a nacházíme se v nejrůznějších situacích. Ty situace už ale mohou být samy o sobě zábranou nechat svým emocím volný průběh. Sama si pamatuji, jak jsem se na prvním stupni vždy utíkala vybrečet kvůli špatné známce na záchod. V tu dobu jsem si to ještě neuvědomovala, ale byl to jistý projev emoční inteligence- kdy jsem své emoce nepotlačovala, ale jen jejich průchod pozdržela do doby, než se dostanu do adekvátního prostředí- tzn. kabinky WC.

Svět nestojí ani na IQ ani na EQ a je tedy víceméně jasné, že se tyto 2 faktory vzájemně doplňují. Toto popisuje i Daniel Goleman (1995) ve své knize Emoční iteligence, ve které zavádí čisté typy lidí- buď s vysokým IQ a nebo s vysokým EQ- a jak se projevují, nicméně tyto typy jsou poněkud extrémní a praxi máme všichni vyrovnanější poměry EQ a IQ a jako je tomu ve většině případů i zde je klíčový balanc a rovnováha. Tak buďme dostatečně inteligentní a nepodceňujme sílu emoční inteligence.

Reader Rating1 Vote
97