My uživatelé technologií – Část I.

Peněženka, mobil, klíče, rouška. Technologie jsou součástí našeho běžného dne. Jak na nás působí, když se jim nevěnujeme?

V poslední době kolem sebe často narážím na problematiku závislosti na technologiích. A to jak v teorii, když si čtu články k projektům do školy, tak v praxi, když se nemohu odlepit od mobilu, zatímco na mne čekají domácí povinnosti.

Co nám to dává?

I ze svého okolí slýchám, že lidé tráví na mobilu a počítači od jara mnohem víc času, a to zvlášť na sociálních sítích. Teoreticky mi to přijde srozumitelné. Nahrazujeme si tak sociální kontakt, kterého se nám během nouzového stavu nedostává. Myslím si ale, že tím zároveň také zaplňujeme prázdnotu v našich životech. Tím už pro mne není nadměrné užívání mobilu o moc lepší než nadměrné pití alkoholu. Koneckonců jsme všichni zaregistrovaní na sociálních sítích jako uživatelé, což je to samé slovo, které používáme v kontextu s drogami.

Co nám to bere?

Nedávno jsem viděla dokument na Netflixu s názvem The Social Dilemma. Přivedl mne k myšlence: Kupujeme si věci, abychom je využívali. Využíváme věci, když je potřebujeme nebo chceme využívat. Jenže technologie tuto hranici už překročila. Ona neleží na stole a nečeká, než si na ni najdeme čas. Přivolá si nás upozorněním, když ji dlouho nepoužíváme. To my jsme už ve své podstatě produktem, který je prodáván. Jsou lidé placení za to, aby vymysleli mechanismy, jakými nás co nejdéle udrží online. A jsou to velmi chytří lidé, jde jim to dobře.

Před několika lety jsem narazila na rozhovor o mileniálech, kteří se jako první setkali v dětství s technologiemi. Řečník Simon Sinek v něm mluvil o generaci bez cílů a bez sebevědomí, která se ztrácí v dnešním světě. Říkal, že má se svými přáteli úmluvu. Když jdou na večeři, nechají si svoje mobily doma, aby nerušili jejich komunikaci. Tehdy mi připadalo, že mluví o něčem, co se odehrává daleko v Americe a co se nás, bdělých Evropanů v žádném případě nemůže týkat. Pak jsem ale začala přemýšlet o tom, kolik z mých přátel by přistoupilo na podobnou dohodu a sešlo se se mnou bez svého mobilu.

Už víme, že máme problém

Dnes studuji psychologii a narážím na pojmy jako phubbing neboli přehlížení někoho, s kým jste v kontaktu, kvůli mobilnímu zařízení. Nebo technoference, časté přerušování běžných činností jako jídlo, konverzace nebo sport kvůli kontrolování zpráv. A nebo nomofobie, což je chronický strach z toho, že budete bez mobilu nebo bez připojení. V anketě na našem Instagramu odpovědělo 72% lidí, že by bylo nervózní, kdyby si svůj telefon zapomněli doma. Americké sci-fi se stalo všudypřítomnou skutečností.

V dalším díle…

Tímto článkem jsem chtěla poukázat na důležitost tématu technologií, a jak ovlivňují náš běžný život. Zvlášť teď, když jsme s nimi zavření doma a není před nimi úniku. Dále se budu věnovat novým výzkumům na toto téma a podrobněji rozeberu jednotlivé fenomény jako např. „fear of missing out“, kterého využívají stories na Instagramu. A v neposlední řadě vám napíšu o varovných signálech, podle kterých poznáte, zda se vás tento problém týká, o vědomých hranicích využívání technologií a tipech, jak se s takovou závislostí dá zacházet.

Reader Rating5 Votes
97