UPLATNĚNÍ PSYCHOLOGA V PRAXI

Kvalitativní výzkum

V dnešním článku Vám umožním nahlédnout pod pokličku dění na naší katedře. Konkrétně Vám představím kvalitativní výzkum, zabývající se problematikou uplatnění psychologa v praxi. Tento výzkum by mohl být zajímavý jak pro uchazeče o studium psychologie, pro studenty, tak i pro praktikující psychology a věřím, že všem může přinést nějaká nová zjištění a zajímavé informace o našem oboru, ale i o nás -studentech i psycholozích.

Cílem výzkumu bylo

  • Popsat vstup do praxe a průběh praxe psychologa
  • Porovnat představy respondentů během studia s tím, jak vnímají realitu v praxi
  • Popsat cestu za pozicí, ve které probandi působí nyní

K těmto účelům se nám zdálo nejvhodnější využít metodu polostrukturovaného rozhovoru. Chtěly jsme dát probandům jak  prostor na vyjádření, tak jsme chtěly mít možnost do rozhovoru v průběhu vstupovat a v případě potřeby jej korigovat- je zde totiž dovoleno otázky prohazovat a upravovat.

Miovský (2006) tuto metodu pokládá za nejrozšířenější metodu interview a zároveň dodává, že je k její realizaci potřeba náročná příprava, jelikož výzkumník musí otázky dobře znát, aby se dokázal rychle orientovat a vytěžil z rozhovoru co nejvíce.

Psycholog je tvor hloubavý a jeho oblíbenou činností je pokládat zapeklité otázky. Studenti psychologie jsou na tom dost podobně a tak jsme se s mými kolegyněmi na několik takových otázek zeptaly již pracujících psychologů.

 Otázky v interview:

  1. O jaké oblasti jste uvažovali během studia a v jaké působíte teď? Kdy jste se rozhodl(a) pro specializaci, které se chcete věnovat?
  2. Proč jste se rozhodli k tomuto oboru v praxi, který děláte dnes? Které faktory hrály při rozhodování roli?
  3. Délka působení, Směřujete ještě někam dál (zda-li mají vyšší ambice, zda-li je jejich současná pozice naplňuje jejich ambice) v rámci své praxe? Za jak dlouho po ukončení školy jste začali dělat svou první a nynější pozici?
  4. Věnujete se více oborům nebo pouze jednomu? Kolik pozic jste během praxe vystřídali, dělali jste někdy více “zaměstnání” současně?
  5. Co bylo nejtěžší na přechodu do praxe? Co vás v praxi nejvíce překvapilo?
  6. Jak si myslíte, že Vás VŠ připravila na praxi? Nakolik zúročujete poznatky z Vašeho studia do každodenní praxe?
  7. V jakých odvětvích psychologie je dle Vašeho názoru největší možnost uplatnění? Názor během studia vs. teď.
  8. Jste rád/a, že jste si zvolil/a právě tuto profesi? Co nejvíce oceňujete na vaší profesi? /Čeho si na vaší profesi nejvíce vážíte?

K výběru respondentů jsme zvolily nepravděpodobnostní metodu výběru, přesněji prostý záměrný (účelový) výběr. Dle Miovského (2006) podstata metody tkví ve vybrání účastníků, kteří splňují určité kritérium (tímto kritériem pro nás bylo, že jedinec vykonává povolání psychologa v praxi) a s účastí ve výzkumu souhlasí.

 

Etika Výzkumu

o   Probandi byli informováni o účelu výzkumu

o   Byla zachována anonymita (nikde neuvádíme jméno a bydliště/místo působení respondenta)

o   Účast na výzkumu a poskytnutí interview bylo dobrovolné

o   Probandi nám dali ústní souhlas

 

Detalnější informace o etice vztahující se k práci psychologa naleznete zde.

 

Jak jsme při výzkumu postupovaly?

No nejprve jsme si stanovily výzkumný problém, poté jsme vymyslely otázky do polostrukturovaných interview, dále jsme zvolily výběrový soubor a stanovily jsme si „deadliny“  pro zhotovení rozhovorů a jejich transkripci, poněvadž kde je deadline, tam je vůle něco dělat. Každá jsme oslovila 2 psychology v praxi a díky Covidu jsme buď telefonickou či elektronickou formou nahrály rozhovory. Část týmu následně provedla analýzu dat, další část týmu připravila teoretické ukotvení tématu a zbytek týmu se zabýval přípravou prezentace a finálním odprezentováním výzkumu.

A co že jsme to teda vlastně zjistily?

 

Podařilo se nám zhotovit 26 rozhovorů, což je více než jsme původně zamýšlely a v následující části článku Vám představím některé závěry, které jsme na základě analýzy dat vyvodily.

 

  • Překvapilo nás, že nejvíce respondentů uvedlo, že měli během studií stejné představy o uplatnění v praxi, jako mají nyní, když v ní působí. Naopak to, že své finální rozhodnutí učinili až při studiu na VŠ, jsme trošku předpokládaly. U respondentů, kteří jsou starší nebo jsou v praxi delší dobu se často objevovala odpověď, že za doby jejich studia byla situace jiná a od té doby se psychologie obecně rozvinula a vznikly nové obory.

 

 

  • Z výzkumu vyšlo najevo také milé zjištění, že je velká většina spokojena s tím, že si zvolila právě tento obor. Nejvíce respondentů (13) odpovědělo, že je na jejich profesi nejvíce baví spolupráce s klienty (tudíž činnost v praxi) a pouze jeden respondent odpověděl, že ho baví výzkumná činnost. Je tedy k zamyšlení souvislost s otázkou číslo 6, kdy si většina respondentů stěžuje na to, že je VŠ dostatečně nepřipravila na praxi. V praxi baví pracovat většinu respondentů, ale právě to také uvádí jako aspekt, na který je VŠ dostatečně nepřipravila.

 

  • Respondenti, kteří působí v oboru kratší dobu, mají větší ambice se ještě posouvat dál, to je celkem logické, poněvadž psychologové, kteří v praxi působí již déle, mohou mít své veškeré ambice z velké části naplněné.

 

 

  • Na otázku, co bylo při vstupu do praxe nejvíce překvapující, většina respondentů odpovídala, že zejména realita praxe, nutnost samostatnosti a velká míra zodpovědnosti.

 

  • Výzkum nám umožnil nahlédnout do reality praxe. Většina praktikujících psychologů zastávala názor, že že je škola nepřipravila dostatečně, nicméně odpovědi u této otázky byly velmi různorodé. Devět respondentů zmínilo, že se ve škole nenaučili praktické dovednosti. Zde můžeme vidět také souvislost s předchozí otázkou, kdy respondenti zmiňují, že byli “vhozeni do vody”, najednou si museli poradit se vším sami apod. Druhá nejpočetnější skupina odpověděla, že jim škola dala znalosti, jakýsi teoretický základ pro tento obor. Sedm respondentů podotklo, že pro práci s klientem čerpají hlavně z výcviku.

 

  • Dalším zajímavým zjištěním bylo, že počet vystřídaných pozic nesouvisí s vyšším věkem. Zjistily jsme, že polovina akademických pracovníků se věnovala zároveň práci v jiném oboru než je psychologie a více než třetina respondentů kombinovala soukromou praxi s nějakým jiným zaměstnáním.

A co jsme si ze samotného projektu odnesly my?

 

Možnost promluvit si s psychology jsme vzaly jako skvělou příležitost získat nové informace jak o studiu, tak o výkonu praxe. Jak jsem již uváděla výše- rozhovory nám poskytly vhled do reality povolání psychologa, vyzkoušely jsme si vést interview (navíc v online prostředí) a zkusily jsme si kvalitativní analýzu dat. Rozhovory nás motivovaly lépe se učit a také nám pomohly udělat si realističtější představu o tom, co nás čeká po ukončení studia.

 

A co si z dnešního článku odnášíte Vy?

 

 

Na výzkumu se podílely studentky: Trchalíková, Reháková, Kosinová, Merhoutová, Kabrdová, Mačátová, Ferklová, Hošková, Černá, Kallasová, Václavková, Čubrdová, Karásková

Zdroje: 

  • Miovský, M. (2006). Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. Praha: Grada.
Reader Rating1 Vote
100

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


Notice: Undefined offset: 1 in /hosting/www/introspekt.cz/www/wp-content/themes/zeen/inc/core/theme-helpers.php on line 2535