Na duši záleží

Naučme se vnímat své prožívání

O tom, že na duši záleží, jistě každý z nás již slyšel. Co to ale přesně znamená, když na něčem záleží? Takové věci se přikládá značná důležitost – musíme o ni správně pečovat a starat se. Například když si koupíme cenný nábytek do nového bytu. Chceme-li, aby nám chvíli vydržel, musíme ho pravidelně čistit nebo dávat pozor, aby se na něj něco nevylilo a nebyl tak poškozen. A tak je to i s naší duší; jenomže to si bohužel většina z nás už neuvědomuje. Přitom naše duše je to nejcennější, co v sobě nosíme. Pakliže o ni nebudeme pečovat, může se poškodit úplně stejně, jako nový nábytek.

Jak už jistě tušíte, postupně zde odkrývám téma duševní zdraví. Článků o něm je nepřeberné množství – zejména v době nedávného nouzového stavu jich bylo napsáno několik – většinou s doporučenými technikami psychohygieny pro ty z nás, které negativně ovlivnila epidemiologická opatření či samotná věc rizika nákazy Covidem-19. Nouzový stav není ale jediný, který si žádá větší pozornost naší psychice. Dnešní uspěchaná doba není pro zdravou duši zcela pohonným motorem. Ze všech koutů světa, kterého jsme právě součástí, se na nás valí několikero informací a vjemů, že mezi tím vším nejsme schopni uvědomovat si. Uvědomovat si vlastní spokojenost, sebelásku nebo štěstí – ano, toto vše si můžeme uvědomit, když se budeme poslouchat, když budeme přemýšlet, když zpomalíme či zcela zastavíme kolotoč našeho života a každodenního konzumu. A právě uvědomění je něco, k čemu se postupně v mém článku dostaneme; rozumějme uvědomění si toho, co právě prožívám a co cítím – tedy jakým jazykem právě mluví má duše. Protože právě na tom nám záleží.

 

Pocity a emoce

Článek bude rozdělen na více částí. V této (první) části bych se ráda zaměřila na naše emoce a pocity. Je dobré vědět, co to vlastně je a jaký to má smysl. Pro lepší představu přikládám citát slavného neurovědce: „Emoce se odehrávají v divadle těla, zatímco pocity v divadle vědomí.“ Tento citát nám může sloužit jako jistá pomůcka k tomu, abychom pochopili přední rozdíl mezi emocemi a pocity. Říká, že emoce jsou v podstatě neurochemické reakce, procesy spojené s fyziologií. Pocit je naproti tomu to, jak jsou tyto tělesné děje překládány do vědomí. Emoce jsou intenzivní a krátkodobé; zajišťují momentální přežití našeho já. Řadíme mezi ně například radost, strach, hněv či smutek. Pocity naproti tomu zajišťují dlouhodobé přežívání našeho já – jsou jimi například štěstí, starost, nepřátelství, překvapení či nechuť.

Nyní jsme si krátce představili dvě entity, se kterými se setkáváme dnes a denně, i když si to ani neuvědomujeme (drtivá většina psychické aktivity probíhá nevědomě). Touto cestou bych jim chtěla přisoudit obrovský význam, který mají pro naši psychiku. Ovšem to nestačí – důležitější je to, jaký význam jim přisoudíme my sami. Zdali jim nevěnujeme pozornost či je dokonce potlačujeme, zdali je posloucháme jen občas nebo každou chvíli – to všechno má odraz na naše duševní zdraví. Poslouchejme se a vnímejme své pocity, napoví nám mnoho a odvděčí se nám. Dovolit si prožít to, co právě cítíme je něco, od čeho se odvíjí naše emoční zdraví (nebo duševní, chcete-li). Zároveň jde o jisté umění a tvrdou práci, kdy se učíme poslouchat se, vnímat svůj vnitřní hlas a uspokojit tak svou duši. Jak s tím pracovat, to si vysvětlíme v příští části mého článku.

Snad vás toto čtení zaujalo a budete se těšit na pokračování!

Reader Rating1 Vote
99