Máme jít s přítelem po dlouhé době na večeři, to bude krásné, romantické. A potom do kina.
Už se moc těším na film V síti, prý je to film kvalitní a poučný. Ještě, že nežiju v Itálii, to už bychom
nikam nemohli, pomalu si ani jít nakoupit. Bylo to dobré rozhodnutí, že jsme tu cestu do Říma zrušili.
Také se už moc těším do školy, jsem ráda, že je naše vláda rozumná a školy neuzavírá. Ještě, že se nás
koronavirus netýká…
To bylo stručné shrnutí toho, co se mi honilo v hlavě, než to všechno doopravdy začalo. Ano, i
já jsem patřila mezi tu část populace, která virus zlehčovala a nikdy by snad nevěřila, že díky němu se
tolik věcí změní. Klasické popření se skrývalo za frázemi jako „to se nás netýká“ nebo „to mají jenom
v Číně, to je tam pořád něco“. Vysmívali jsme se ostatním, když nakupovali zásoby potravin a
vysmívali jsme se také prázdným regálům. Nadávali jsme na vládu také za to, že kvůli pár nakaženým
uzavřela všechny školy. Stres, strach, mnohdy i úzkost, a panika. To všechno jsou reakce na události
posledních týdnů.
Je však důležité si uvědomit, že i negativní emoce jsou v pořádku a patří k životu a k situacím,
které právě prožíváme. Vždyť najednou je všechno jinak – děti jsou doma, zavřela se většina
obchodů, byly zrušeny kulturní akce a je zákaz sdružování se s přáteli nebo s širší rodinou. Je důrazně
doporučeno nestýkat se s našimi prarodiči, kteří jsou tou nejohroženější skupinou. Ocitli jsme se
v době, kdy lidé jsou lidem navzájem nebezpeční. Je to hrozné, ale je to tak.
Ačkoliv jsme v podobné situaci nikdy nebyly, je důležité si ji připustit, přijmout ji tak, jak je. Je
více než potřebné, abychom nalezli smysl za tím vším, nebo abychom se ho alespoň nalézt pokusili.
Když jsem předčasně opouštěla Olomouc, doprovázel mne vztek, nevěděla jsem, co bude. Kdy zase
přijedu do školy? A co teď budu dělat doma s takovou spoustou času? – nevěděla jsem. A nevědět je
pro člověka nejistotou, kterou je často silně frustrován. A tak jsem se začala poprvé ptát po smyslu
toho všeho. Hovoříme-li o smyslu událostí, může nám pomoci poučná fráze Viktora Emila Frankla –
„Kdo ví proč, zvládne každé jak.“ A mne to pomohlo. Snad někoho z vás inspirují následující odstavce
k tomu, abyste zvládli se zdravou duší a klidnou hlavou boj s událostmi, kterým jsme v posledních
dnech vystaveni.
Smysl vidím v ponaučení, které se naší společnosti vlivem toho všeho dostává. Nemělo se
stát právě něco, co nás zastaví v rychlém běhu života? Jako by nám chtěl vesmír říct; zastavme se,
zamysleme se, vyčkejme, buďme klidní a trpěliví v této uspěchané době… Žili jsme v časech
nadprůměrného konzumu, často jsme zastávali hodnoty, které v dnešní době nejsou pro nás vůbec
důležité. Ekonomika rostla, všeho se nám dostávalo, rychle a jednoduše. Teď trávíme čas s rodinou a
doma – ne v přeplněných nákupních centrech, barech nebo restauracích, kde je ruch a neklid.
Najednou se zastavil čas a zastavil se ze správného důvodu – abychom na světě byli opravdově a
abychom se znovu naučili být sami se sebou a držet spolu. Abychom přehodnotili naše ideály, vážili si
věcí, které jsou pro lidi opravdu důležité – život, naši blízcí a naše zdraví. Jsou pro nás důsledky
tohoto zmatku trestem, nebo požehnáním?
Smysl vidím také ve spojitosti lidí, kteří se společně snaží válku s virem porazit – nošením
roušek a jiným dodržováním bezpečnostních opatření. Když si jdu nakoupit, mám pocit, že mám se
všemi těmi lidmi na ulici něco společného – roušku, informace. Všichni děláme to samé a víme také,
proč to děláme. Projevuje se jistá lidskost a solidarita, organizují se skupiny dobrovolníků, kteří se
snaží pomáhat s výrobou roušek a jejich distribucí nebo s nákupem jídla pro seniory. Držíme spolu a
to je krásné a uklidňující. Nejsme v tom sami. Existuje také mnoho nově zřízených krizových linek,
které lépe pomáhají lidem psychicky zvládnout situaci kolem koronaviru.
Na závěr mého krátkého povídání bych chtěla všem vzkázat – buďme trpěliví. Využívejme
času, který nám byl dán – pokud možno aktivně a smysluplně. Hledejme proč, abychom zvládli jak.
Dávkujme si informace z médií postupně a nenechejme se zmást falešnými zprávami, které se často
šíří po sociálních sítích. Snažme se být pozitivní a usměvaví, i v těchto nelehkých chvílích. Věřme
tomu, že vše skončí dobře. Nebuďme kritičtí a respektujme všechna bezpečnostní opatření, která
jsou zde pro nás a pro naše bezpečí. Přeji si, abychom na tuto dobu jednou vzpomínali s pokorou a
s ponaučením. Budeme mít zkušenost, kterou ještě žádná generace před námi neměla, buďme za ni
vděční.
Lásku všem!