Baskové ve Španělsku, romská menšina v České republice nebo samotný případ nešťastného úmrtí Američana George Floyda. To vše jsou odkazy nestabilního fungování etnických menšin ve většinových národech. V dnešní globalizované společnosti zanikají odlišnosti a kulturní rozdíly mnoha etnik. Přelévají se do sjednocujícího konceptu majoritní společnosti (většinové země). Přesto některé etnické minority stále bojují o svou nezávislost, plnohodnotné včlenění do společnosti nebo právo na prosazování vlastních tradic. Přitom by se mnoha problémům dalo předejít (nebo zmírnit následky vzniklých konfliktů), pokud bychom lépe porozuměli smýšlení členů minoritních skupin a měli náhled do jejich skupinové dynamiky.
Silné MY
Každý člověk na světě buduje svou jedinečnou identitu. Nejenže si ujasňuje svůj pohled na sebe samého (tzv. sebeobraz), ale také přijímá odraz sebe samého tak, jak ho vnímá jeho sociální okolí. Identita člověka se odvíjí od jeho hodnot, prožívání, zkušeností, ale také od komunity, jíž je jedinec členem.
Právě identita jedince je v etnických minoritách pevně spjatá s kolektivní identitou skupiny= jsme MY. Pocit MY umocňuje představa o odlišnosti, uznávání rozdílných principů než většinová společnost (tzv. ONI). Aby vznikl pocit MY (a tudíž minoritní skupina), musí být nezbytně také ONI (většinová společnost). Nezáleží na tom, zda mentální konstrukt MY utváří sama minoritní skupina, aby posílila svou vnitřní soudržnost, nebo většinová společnost, která často staví členy komunity do role ,,outsiderů“. Pokud je pozice ,,outsidera“ také silně upevňována většinovou společností, jeho vzdor proti skupině ONI sílí.
A co vlastně udržuje a posiluje pocit MY? Členy komunity spojuje sdílení kulturních aspektů (tzn. jazyka, náboženství, životní zkušenosti, tradice..) a fyziologické znaky (barva pleti nebo určitý vzhledový rys dané skupiny). Sjednocující identitu vyztužuje společný cíl a společný nepřítel. Členové komunity mimo jiné sdílí velmi podobný hodnotový systém a životní filozofii.
Pocit sounáležitosti se skupinou je silný, dokud trvá vize společného nepřítele nebo projektu namířeného do budoucnosti. Pokud obojí pomine, slábne skupinová soudržnost. Činitel MY však může skrytě působit do té doby, dokud budou mezi sebou členové skupiny pěstovat a udržovat dobré vztahy.
Skupina samotná se vymezuje svou existencí proti zbytku světa- určuje své hranice. Hranice udávají, kdo je členem a kdo je pro skupinu již cizincem. Záleží na prostupnosti skupiny a přísnosti skupinových norem, jak moc jsou hranice pohyblivé.
Kdo všechno jsou etnické minority?
Antropolog T.H. Eriksen ve své knize Antropologie multikulturních společností: rozumět identitě rozdělil etnické skupiny na 5 typů.
Urbánní etnické minority. Skupina zahrnuje ne-evropské imigranty v evropských městech. Tito lidé nejvíce bojují s problematikou adaptace do hospodářského sytému, etnické diskriminace nebo rasismu. Ačkoliv respektují normy většinové společnosti, bývají na jejím samém okraji. Jedná se např. o Hispánce v USA, Korejce v Japonsku nebo Číňany v Indonésii.
Původní obyvatelé. Území národa původně obýval nyní již pouze menšinový národ. Politicky nemají žádnou moc rozhodovat o svém osudu a jsou převážně integrování do dominujícího státu.
Protonárody. Tyto národy nemají svůj stát. Definují se pouze jako samostatný národ, volí si vlastní vůdce a odmítají vládu většinových zemí. V rámci dominující země usilují o získání vlastního území na založení autonomního státu. Mezi protonárody patří Kurdové, Palestinci nebo Baskové.
Etnické skupiny v koloniálně vytvořených státech. Různé národy byly za časů tvoření kolonií spojeny do jedné země a nuceny spolupracovat v jednotném politickém a ekonomickém systému. Jsou však velmi odlišné a dbají na svou individualitu. Některé skupiny se ostře vymezují proti většinové vládě (minority v Keni, Indonésii nebo Jamajce). Podobných zemí by však v dnešním světě mohlo být mnoho, zájem o autonomii však neprojevují.
Potomci otroků. Skupina vybočující z obvyklého modelu minority. Potomci bývalých otroků nejsou původními obyvateli ani netvoří jednolitou minoritu. Jedinci se spíše pokouší znovu nalézt svou identitu a pátrají po svých původních kořenech. Na tomto základě byl stvořen např. směr jamajského rastafarianismu; identita rastafariánů je postavena na historii plné násilí a utrpení.
Zajímavosti
Etnické skupiny mají často zažitý mýtus o společném původu nebo postavu dávného předka. V přísně uzavřených společnostech panuje ideologie podporující endogamii (lidé v rámci skupiny uzavírají sňatky pouze mezi sebou).
Jako existují stereotypy panující ve většinové společnosti o minoritách (nebo představa nadřazenosti majority), mohou někteří členové majority odsuzovat vlastní kulturu. Lidé mají představu, že minorita je lepší než jejich vlastní kultura- často na základě utlačování této minority vlastní kulturou. Vztahují tak na sebe pocit viny za dávné křivdy původním obyvatelům země.