Hrozba jménem ONLINE MEETING

Už více než rok se celý svět potýká s pandemií covid-19, která zasahuje do mnoha oblastí lidských životů. Tyto oblasti se vlivem nastalé situace musely přesunout do online prostorů, což s sebou v dlouhodobějším měřítku přineslo spíše určité nevýhody jako je zvýšená únava a vyčerpání než výhody spočívající ve zvýšení produktivity

 

Většina lidí má v této době několik online schůzek, meetingů či konferencí za den. K tomu slouží platformy jako Zoom, MS teams, google meets či skype. Tyto služby nejsou využívány pouze v rámci zaměstnání, ale slouží také k výuce od základních škol až po univerzity a vysoké školství. Ať už je člověk účastníkem schůzek, vyučovacích hodin či přednášek, není výjimkou, že na sebe často vzápětí navazují a „jede se online“ od rána do večera. Takže pokud na sobě po celém dni stráveným za monitorem pociťujete vyšší známky únavy, než po celém dnu v práci či ve škole, možná za Váš stav může právě přemíra online meetingů.

 

V dnešním článku se zaměříme na nový termín „Zoom Fatigue“ neboli vyčerpání ze zoomu.

 

Toto vyčerpání vzniká na základě 4 hlavních faktorů, které ve své studii vymezil profesor Jeremy Bailenson. Jedná se o intenzivní a nepřetržitý oční kontakt, neverbální přetížení, nepřirozený pohled na sebe sama a nakonec výrazné snížení mobility v průběhu dne.

 

1. Příliš očního kontaktu

Při online schůzkách je podle Bailensona problémem jak nadmíra očního kontaktu, tak i velikost obličejů, která podle něj není přirozená.

Obecně platí, že jsou webkamery nastaveny jako při reálné konverzaci „jeden na jednoho“. Pokud ale voláme s kolegy či cizími lidmi, vidíme jejich tvář ve velikosti, která simuluje osobní prostor, který obvykle zažíváme, když hovoříme s někým důvěrně.

Co se týče očního kontaktu, tak na běžných schůzkách či přednáškách nás toho více rozptyluje, píšeme si poznámky a nehledíme neustále na obličeje ostatních. To se týká obou stran, jak posluchačů, tak přednášejících.

Já musím poznamenat, že může být poněkud vyčerpávající i opačná situace, kdy například přednášející hovoří do monitoru a nikdo z posluchačů si webkameru nezapne. Na obrazovce jsou pak vidět jen šedé neosobní ikony a řečník ani neví zdali mu je věnována pozornost. To na energii také moc nepřidá.

 

2. Neviditelná neverbální komunikace

Při komunikaci v běžném životě dochází jak verbální, tak i neverbální komunikaci. Gestikulace, grimasy, posunky, postoje, … to vše je naprosto přirozenou součástí interakce. Ve videochatech však máme poněkud omezené možnosti, co se týče jak vysílaní, tak i přijímaní neverbálních signálů. Musíme přehnaně kývat a ujišťovat se, že nás ostatní pochopili. Krom toho uhnutí pohledu mimo webkameru může působit dojmem, že schůzce nevěnujeme dostatečnou pozornost a také si nemůžeme dovolit se dostatečně uvolnit a protáhnout se, protože nevíme, kdo nás právě sleduje.

 

3. Nepřirozený pohled na sebe sama

Během online schůzek můžeme v malém čtverci na obrazovce vidět i náhled toho, jak nás vidí ostatní. Podle Bailensona je to nepřirozené, protože ve skutečnosti takovou možnost vůbec nemáme. Je to jako kdybychom se neustále pozorovali v zrcadle. Existují studie, které uvádějí, že když vidíme odraz sebe sama, stáváme se vůči sobě kritičtějšími. To může souviset i s naším minulým článkem, který pojednával o produktivitě a jak mnoho lidí během pandemie ztratilo kontrolu nad mírou práce a odpočinku.

 

4. Omezený pohyb

Ráno vstaneme a nemusíme jít do práce, na tramvaj či do školy, stačí, když dojdeme do pracovny a usadíme se za počítač. Všechny adresy, na kterých jsme se museli dříve fyzicky vyskytovat se změnily na odkazy a my se nyní mezi místy přesouváme jediným kliknutím.

Pokud není nutné mít zapnutou kameru anebo si dělat poznámky, můžeme poslouchat a volně se pohybovat. V případě, kdy jsme ale nuceni mít během online schůzky zapnutou kameru, je naše mobilita značně omezena. Přitom existuje mnoho výzkumů, které potvrzují, že lidé s vyšší mírou pohybu, dosahují lepších kognitivních výsledků. Bylo by dobré na to nezapomínat ani v této pandemické době.

 

Studium asi nepřerušíme a z výpověď z práce také nedáme, jak tedy můžeme proti zoom fatigue bojovat?

 

Co se týče očního kontaktu, tak se doporučuje zrušit full-screenové zobrazení okna a také zvětšit plochu mezi Vámi a monitorem, což může pomoci navodit pocit většího osobního prostoru. Dále je dobré si během schůzek dávat pauzy, při kterých si můžeme na chvíli vypnout kameru, protáhnout se a ulevit očím pohledem do dálky. Dobrou volbou může být také pauza „pouze na zvuk“, při které nás nebude snímat webkamera a my můžeme jen poslouchat a uvolnit se. Co se týče nepřirozeného pohledu na sebe sama, tak by měly mít platformy možnost „skrýt vlastní zobrazení“, které by se mohlo dát zapnout, pokud bychom po zahájení schůzky měli jistotu, že nás kamera zabírá tak jak chceme.

 

Doufáme, že Vám dnešní článek alespoň trošku pomůže přečkat toto vyčerpávající období a že Vaše únava ze zoomu bude menší a menší.

 

Reader Rating0 Votes
0

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


Notice: Undefined offset: 1 in /hosting/www/introspekt.cz/www/wp-content/themes/zeen/inc/core/theme-helpers.php on line 2535
Previous
Otužování