UPOZORNĚNÍ – Tento článek má pouze informativní a zájmový. Nenabádá nikoho k užívání níže zmíněných halucinogenů (ani jiných drog), které jsou v České republice nelegální a při nesprávném zacházení mohou být i nebezpečné.
Dobrý den, zdravím a vítám vás u posledního záznamu svého deníku o rozmanitosti praktiky microdosingu LSD. Již řadu úplňků sledovaly vaše dychtivé duše s pocitem narušené celistvosti, neboť se jim nedostalo odpovědí na otázky, kterými je opředeno Vochomůrkovo dobrodružství vědomím. Za to se z celého srdce omlouvám, ač věřte, že nebylo to způsobeno vlastní leností, nýbrž nepřízní vnějších vlivů.
Můj drahý deník byl naneštěstí v předvečer Štědrého dne sprostě odcizen. Musel jsem se tedy vydat na nebezpečnou cestu napříč kontinenty, abych jej získal i s bohatstvím znalostí a objevů, jenž je uloženo v jeho věkem nažloutlých stránkách, zpět. Jednoho dne snad budu schopen slovy vyjádřit a popsat neskonalé zážitky z mých cest. V tuto chvíli je ovšem důležitější, že deník znovu poklidně spočívá v mém šuplíku a jsem tedy konečně schopen vám poodhalit nová tajemství látek zvaných psychedelika.
S microdosingem jsme se společně již seznámili. Avšak znáte macrodosing?
Je to prosté, základní rozdíl, jak už samotný název napovídá, spočívá v užívaném množství.
Zatímco při microdosingu se pokoušíme o užití podprahové dávky, která nevyvolá plné spektrum účinků, není macrodosing nikterak omezen. Množství látky, s kterým se rozhodneme pracovat, podléhá pouze našim vlastním schopnostem, předešlým zkušenostem a do jisté míry i naší odvaze. Za jakousi vstupní bránu do světa LSD je dnes považováno přibližně 100 mikrogramů LSD-25. Vzhledem k nízké kvalitě tzv. street acidu, se tak většinou psychonaut začátečník při užití jednoho blotteru (papírku s LSD) nemusí bát, že by tak říkajíc přestřelil a uvrhl svou nepřipravenou mysl vstříc bad tripu.
S rostoucí dávkou, roste i riziko špatného tripu. Ti z vás, kteří už o nespočetněkrát mystifikovaném bad tripu slyšeli, si možná vybaví příhody o skoku z okna, či jiném druhu sebevraždy pod vlivem bludů. Přestože se tento jev může objevit, nevzniká příčinou samotné intoxikace látkou, nýbrž spíše jejím neuváženým a nepřiměřeným užíváním či ve spojení s predispozicí k duševní poruše a děje se tak zcela ojediněle. Propojení tohoto fenoménu a praktiky užívání psychedelik ve veřejném mínění má svůj původ v šedesátých letech minulého století, kdy se americká vláda snažila potlačit hnutí hippies, které je notoricky známé pro nadužívání psychedelik, aby tak zastavila vzrůstající odpor k válce ve Vietnamu. Bohužel tím nebyla definitivně poškozena jen jedna kontra-kultura a část tehdejší generace, ale především celý výzkum psychedelik a revoluce v oblasti duševního zdraví nabízená psychedeliky asistovanou psychoterapií.
Psychedelika fungují jako nespecifické amplifikátory vědomé zkušenosti, zesilují tedy nejen všechny vstupy, ale i výstupy.
To jednoduše znamená, jsme-li smutní, neboť nás vyučující vyhodil ze zkoušky (první pokus), ocitáme se po užití psychedelika v pekle našich největších strachů a obav. Co se mohlo jevit jako běžná nepříjemná událost, nabývá nepředstavitelně monstrózních rozměrů. To pochopitelně platí i pro opačný případ, a tak i běžný dobrý pocit ze sebe samého po zdařile zakončeném zkouškovém období může propuknout až v extatický zážitek. Je tedy důležité uvést na pravou míru, že bad trip není stav vyvolaný látkou, nýbrž samotným uživatelem, jeho mentálním nastavením a prostředím (set and setting), v kterém se rozhodne poznávat i ty nejzazší kouty své mysli.
Posledních deset dní mého microměsíce se neslo ve znamení klidu a vnitřní pohody. Nadále jsem poctivě udržoval svou spirituální praxi, denně jsem meditoval a cvičil jógu, vzdělával se a přemýšlel o otázkách posvátna, víry a životní filosofie. Microdosing mi odhrnul závoj nejistot a naučil mě být k sobě upřímný. Byl to dlouhý a nelehký měsíc, jenž posloužil jako brána k cestě osobnostního růstu a rozvoje, kterou se dodnes snažím následovat. Byl jsem vědomější v každém okamžiku svého života a měl jsem pocit, že vím kudy dál. Nicméně jsem se pořád řídil jen tím málem, co jsem sám prožil a přečetl v knihách. Věděl jsem, že jsem konečně správně připravený nahlédnout do svého nitra. Rozhodl jsem se tedy svou třiceti denní psychedelickou pouť zakončit plnou, vyšší než průměrnou, dávkou LSD – přibližně 600 mikrogramů. (toto doma nezkoušejte!)
Toho dne jsem vzlétnul na křídlech neochvějné jistoty, plachtil jsem nekonečnem existence, poznal nepoznané a prožil nepopsané, letěl jsem vysoko, snad až příliš, a proto, stejně jako mýtický hrdina Ikaros, jsem byl sražen do oceánu pochybností mocným žárem slunce pokory. Ač jsem byl skálopevně přesvědčen o své připravenosti prožít smrt ega a nahlédnout tak na podstatu ideálů, které jsem si v průběhu microdosingu osvojil, nemohl jsem se více mýlit. Výše zmiňované jsem sice prožil a konečně jsem nahlédl na „druhou stranu“, nicméně jakmile se naplnilo mé dávné přání, nevěděl jsem, co s nově nabytými znalostmi. Začal jsem vše zbytečně racionálně analyzovat a bad trip byl na světě. Stačila jedna špatná myšlenka a tento pokročilý psychedelický stav mě začal navádět do údolí čirého zoufalství.
Byla to mocná zkušenost, která otřásla celým mým bytím. Sedimenty mé mysli byly nenávratně rozvířeny, znovu usedaly dlouhé týdny a již nikdy se nemohou vrátit do podoby, kterou měli před tímto osudovým dnem. Cítil jsem se neúplný a zklamaný z toho, jak vše dopadlo, měl jsem očekávání, které se nenaplnilo. Nikdy jsem ale nezapomněl na psychonautské pořekadlo – „psychedelická zkušenost ti dá vždy přesně to, co potřebuješ, nic víc ani míň“. Dnes už vím, že to byla zkušenost nad zkušenosti, krize, kterou jsem potřeboval překonat a v které se pod rouškou nepříjemných pocitů schovával enormní potenciál osobnostního rozvoje.
Je tedy zřetelné, že upadnout do nástrah bad tripu není příliš obtížné a je proto nepopsatelně důležité se na každou psychedelickou seanci náležitě připravit.
Pokud i tak propadne průzkumník vědomím zákeřnosti bad tripu, neměl by vše považovat za ztracené. Neboť vhodnějším označením pro tento fenomén by spíše než špatná, byla náročná zkušenost, jejíž překonání, jak již jsem naznačil výše, může skýtat nepředstavitelné možnosti rozvoje a uvědomění.
Microdosing či macrodosing, to je oč tu běží. Je těžké jasně určit, která z po sobě jdoucích zkušeností byla tou významnější. Věřím, že bez microdosingu, bych nebyl „připravený“ na to, co si pro mne schovával macrodosing. Na straně druhé vím, že bez tak intenzivní a transformativní zkušenosti, jakou jsem zažil při vysoké dávce LSD, bych nadále žil pouze ve stínu svých ideálů a plně bych neporozuměl důležitosti pokory. Osobně tedy věřím, že oba způsoby užívání mají své praktické využití (i jakési kouzlo) a obé stále pravidelně praktikuji. Ostatně názor si můžete udělat sami (pouze na základě mých poznatků).
Tímto se s vámi loučím, vysoký s bílou nohou, smyslným závojem, červeným kloboukem a armádou bílých puntíků. Mé jméno je Alois Vochomůrka, jsem a nadále budu vaším průvodcem nesčetnými tajemstvími, do kterých zůstávají zahaleny psychotropní látky tohoto světa. Příště nahlédneme pod kabát indonéskému zelenému pokladu, drceným listům tropického stromu Mitragyna speciosa. Zůstaňte netrpěliví. Bádání zdar!
Ba nemusíte se mí milí bát
Bodeť jsem básník snad nikoliv had
Přec ne stár, jelikož mlád
Mysticov džin čarovný muž
Je libo přání přát na stokrát?
Kraj snad, a proto ne země
Květ jara z ní z prostého sémě
Jemně, ach jemně, prosím vás
Až vkládat mne zachce se
Do maminek váz
Souhláskou ni samohláskou
Svým vlastním slovem však
Mi navlékat bude
Na večerní bál
Můj milý, šakal, můj sváteční šat
V moři řasou, proudem i časem
Vzduchem krásou spoutané
Letí milenci křídlo křídlem
Ani vodou ani vínem
Ani psaním světa klání
Ba zasvěceným
posvátným jídlem
