Každý z nás se už nejspíše někdy v životě setkal s pojmy jako „spánková paralýza“ či „náměsíčnost“. Málo kdo ale ví, kam až mohou hranice těchto stavů sahat a jak nebezpečné mohou pro člověka být. V tomto článku jsme si pro vás proto připravili tři dramatické příběhy inspirované skutečnými událostmi, které vám pomohou nebezpečnost těchto stavů zpřehlednit. Budou pro Vás též příležitostí oprášit a předvést své znalosti z obecné psychologie a psychopatologie, protože pouze jeden z následujících příběhů je pravdivý.
Dokážete poznat, co je realita a co pouze fabrikace naší redakce?
Náš první příběh se odehrává v anglickém městečku Birmingham. Sedmadvacetiletá právnička přišla po dlouhém pracovním dnu vyčerpaná od náročného soudu domů. Rozhodla se udělat si odpočinkový večer, zapálit vonné svíčky a napustit bublinkovou lázeň. Zaposlouchala se do příjemné hudby, zvuku tekoucí vody, a nechala se unést do náruče konejšivého spánku. O deset minut později ji však probudil nepříjemný pocit. Otevřela oči a se zděšením ucítila vodustoupající ji až k tvářím. Ke své hrůze navíc zjistila, že není schopna se pohnout. Nebyla totiž zcela probuzená. Stav spánkové paralýzy zažívala běžně, nikdy ale mimo postel. Nemohla dělat nic jiného než bezmocně pozorovat pomalu stoupající vodní hladinu. Její utonulé tělo nalezla policie o dva dny později.
Postavou našeho druhého příběhu je jednapadesátiletý elektrikář z Wisconsinu. Po celodenní směně se vrátil do svého domu, kde posledních několik let sám žil. Uvařil si večeři a podíval se na zápas svého oblíbeného fotbalového týmu. Následně šel spát. Muž pravidelně trpěl somnambulismem, tedy náměsíčnictvím, jednou dokonce řídil ve spánku své auto. I dnes se jeho tělo rozhodlo nezůstat v posteli. Sešel do přízemí, pokračoval ke dveřím a vyšel ven před svůj dům. K jeho neštěstí bylo tehdy uprostřed zimního období, měl na sobě pouze trenýrky a krátké tričko, a teplota venku byla dvacet stupňů pod nulou. Jeho zmrzlé tělo objevili záchranáři druhý den asi sto sedmdesát metrů od jeho domu.
Náš poslední příběh vypráví o noci dvanáctiletého chlapce z Mnichova. Toho dne měl narozeniny. Oslava se povedla, přišlo za ním mnoho kamarádů a krom řady zajímavých dárků mu rodiče připravili ten nejchutnější dort, který kdy měl. Jako každému dítěti se mu večer samozřejmě nechtělo spát. Rodiče ho nakonec přemluvili, ale usmlouval s nimi ještě zbylý kousek dortu na noc. Následně si lehl do postele a spokojeně usnul. Občas se mu stávalo, že se po usnutí probouzel kousnutím se do tváře či příliš silným skřípáním zubů. Lékař mu kdysi řekl, že trpí bruxismem. Mu to slovo ale nic neříkalo. Probudil se uprostřed noci s křikem. Jeho rodiče vrazili do pokoje a s hrůzou zjistili, že jejich syn ve spánku stiskl své zuby tak nešťastně a silně, až si ukousnul jazyk, který teď držel ve svých zakrvácených rukou.
Tak co? Poznali jste, který příběh byl pravdivý a který jsme si vymysleli? Byla to paralyzovaná právnička, náměsíčný elektrikář nebo malý chlapec trpící bruxismem?
Náš první příběh byl vymyšlený. Během spánkové paralýzy je běžné zažívat stavy vědomé paralýzy těla, a to včetně zachování schopnosti pohybu očních víček. Není však možné se během ní utopit. Stejně jako u malých dětí, které pod vodou instinktivně zadrží dech, i zde tento reflex zafunguje a nedovolí nám se zalknout. Následný nedostatek kyslíku pak nastartuje fungování sympatiku, který paralýzu ukončí.
Druhý příběh umrzlého náměsíčného. Je pravdivý. Muž se jmenoval Hayward a jeho smrt se stala počátkem roku 2009. Smrt v důsledku somnambulismu je naneštěstí poměrně častá. Lidé mnohdy zemřou pádem či srážkou s autem. Jsou také známy případy fyzického napadení a pobodání nožem v důsledku náměsíčnictví.
Poslední příběh byl tedy také fikcí. Bruxismus se skutečně projevuje silným skřípáním zubů a kousáním do tváří či jazyka. U kojenců se tento stav vyskytuje až u padesáti procent, v dospělosti u osmi procent jedinců. A i přesto, že lidská čelist je schopna vyvinout tlak potřebný pro překousnutí jazyka, bolest by byla natolik pronikavá, že by chlapce ze spánku probudila.
Nechali jste se zmást nebo jste dokázali realitu od fixe oddělit hned? Byly pro Vás tyto případy zarážející nebo v mezích všedních událostí? Máte sami zkušenosti s podobnou příhodou? Napište nám své myšlenky do komentářů a dejte nám vědět, zdali se Vám příspěvek líbil a měli byste zájem o více takových.
