Růst cenové hladiny neboli inflace je jedním ze základních ekonomických aspektů, který obzvláště v posledních týdnech velmi silně rezonuje celou globální ekonomikou. Inflaci může obecně způsobit několik faktorů. Může být tlačena rostoucí poptávkou, nabídkou, sektorovými prvky jako je neúroda určitých plodin, výkyvy v produkci ropy, plynu a dalšími faktory, které v dnešní době globálně propojené ekonomiky mohou vzniknout prakticky kdekoliv na světě.
A jak s inflací souvisí psychologie?
Inflační očekávání je velmi důležitý psychologický prvek, který ovládá chování spotřebitele a může roztáčet další a další inflační tlaky. Ukázkovým příkladem z nedávné historie je „tzv. máslová krize“, kdy v médiích dennodenně byl řešen růst cen másla, predikován vývoj růstu cen másla o desítky korun. Jak se zachoval spotřebitel? Máslo se stalo nedostatkovým zbožím, lidé doslova trhali krabice personálu obchodů z rukou. Situace se následně uklidnila, ceny másla se stabilizovaly a zdaleka nedosahovaly katastrofických scénářů.
Média zde sehrála velkou psychologickou roli a sehrávají ji i v současné době.
V době hospodářského růstu a příznivé situace vidíme v médiích zprávy o růstech platů, vysokém počtu hypoték, výhodných půjčkách, ale třeba také o tom, jak lidé jezdí častěji na dovolenou, dopřávají si kvalitnější potraviny, mají větší kulturní a sportovní vyžití. Zprávy jsou tedy optimistické a působí na člověka dojmem, že by i on měl takové aktivity konat. Lidé podléhají pocitům, že se musí také tak chovat, aby je jejich okolí nepovažovalo za sociálně slabší. Velmi často tak svoje zvýšené příjmy promění ve výdaje za zážitky, zbytné věci. Rovněž je častým jevem využívání spotřebitelských úvěrů, které jim pomohou okamžitě uspokojit jejich potřeby. Díky zvýšeným příjmům nemají rodiny problém splácet tyto úvěry a zvyšují si svůj životní standard. Velmi často ovšem zapomínají tvořit rezervy na horší časy. Žít na dluh se stalo moderním trendem. Často právě na úkor toho, že se zadluží nebo rozpustí svoje finanční rezervy, které by jim budoucnu pokryly výpadky příjmů.
Jakmile horší časy nastanou, viz. například pandemie covid-19, či nynější inflace, období nedostatku surovin a další aspekty, začnou i média přinášet denně negativní zprávy a lidé se začnou bát o propad ve svých příjmech, případně mají obavu o ztrátu zaměstnání či o něj přímo přijdou. Jev, kterým se dá popsat ono podléhání mediálním informacím a tlakům je tzv. „hromadné (masové)“ chování. Jde o specifické sociální chování, kdy jedinec podléhá působení neobvyklých životních událostí či okolností. V našem případě se tedy jedná o každodenní mediální informace o růstu cen, nedostatku surovin, hrozící velké ekonomické krizi. Psychologicky to pak na jedince působí dojmem, že i on se dostane či již dostal do problémů a začne podléhat stresu, bude více náladový a změní svoje dosavadní návyky. Tyto návyky lidé hromadně mění i při pozitivních zprávách z médií.
Poslední roky docházelo v ekonomice k výraznému růstu mezd, banky poskytovaly úvěry za nízké úroky. V ekonomice tak bylo hodně peněz.
Tento aspekt má však za následek vznik tzv. mzdově-inflační spirály, která způsobí, že se sice občané cítí bohatší díky růstu nominálních mezd, nicméně reálné mzdy nemusejí růst takovým tempem, či mohou být dokonce nižší.
To vytváří poměrně nebezpečnou iluzi růstu peněžního bohatství. Lidé s rostoucí mzdou podléhají pocitu, že si mohou dovolit i více utrácet. Nicméně efekt inflace způsobí, že reálný příjem je menší než nominální. S růstem platu tak nemusí růst kupní síla, což závisí právě na tempu růstu cen. Ovšem lidská psychika podléhá v těchto časech blahobytu dojmu, že si mohou dovolit zvýšit výdaje. Tento pocit bezpečí je ovšem postaven velmi často na příjmech, které nejsou jisté do budoucna (práce přes čas, vyšší odměny, když se podniku daří apod.). V případě ekonomické recese se velmi často tyto mimořádné příjmy sníží nebo zcela zastaví a lidé se dostanou do dluhových problémů. A opět, aby nevypadli ze své sociální vrstvy a nebyli okolím bráni jako neúspěšní, se lidé začnou ještě více zadlužovat a půjčovat si, aby měli na splátky starých půjček. Tento jev je velmi nebezpečný a velmi často přeroste v silnější psychické problémy, úzkosti, deprese a velmi často také k rozvratu jinak funkčních rodin.
Domácnosti i firmy tak žily v iluzi opětovných levných peněz a ekonomika byla sice potlačena uměle vládními restrikcemi, nicméně stále byla na svém vrcholu a neprošla si přirozenou recesí.
V čem je současná krize oproti klasickým ekonomickým krizím rozdílná?
V klasické ekonomické krizi dojde k propadu hospodářství. Klesne poptávka po produkci firem, lidé začnou více spořit, odkládají méně důležité nákupy, jezdí na levnější dovolené. Poklesne tak poptávka domácností po produktech a službách firem. Tyto firmy reagují snížením produkce, může dojít i k deflaci – poklesu cenové hladiny. S omezením produkce samozřejmě firmy šetří i na mzdách. Nedochází k výplatě odměn nebo jsou tyto odměny nízké, než bylo zvykem. Zruší zaměstnancům přesčasy či dokonce propouštějí. V ekonomické krizi tak roste nezaměstnanost, krachují firmy. Trh se vlastně přirozeně vyčistí a následuje opět ekonomické oživení, růst produkce, nabírání zaměstnanců. Jde o přirozený ekonomický cyklus. Nyní ovšem nastala situace, kdy vláda dotovala uzavřené firmy, dávala příspěvky rodičům, kteří byli doma s dětmi při zavřených školách a další státní podpory. Prakticky tak lidé pokles příjmů příliš nepocítili. Naopak díky uzavření restaurací, kadeřnictví, divadel, hotelů a dalších služeb došlo k nárůstu úspor domácností. Po opadnutí omezení se tyto úspory plus státní podpory projevily v ekonomice – nárůst peněz v ekonomice vede k růstu inflace.
Tyto negativní informace, které se na člověka hrnou ze všech stran způsobí, že se lidé začnou více bát o své zaměstnání. Lidé se začnou bát utrácet peníze za kulturu, ale i třeba za lepší potraviny a místo odpočinku ve volném čase a nabrání potřebné energie se začnou více a více užírat myšlenkami na další negativní vývoj. Takto dlouhodobě hromaděný stres se samozřejmě opět projeví nejrůznějšími úzkostmi či depresemi a velmi často vede k rodinným hádkám a sporům.
Jak těmto tlakům nepodléhat?
Každý člověk by si měl sám nebo v rámci rodiny tvořit za „lepších“ časů nejen finanční, ale i takovou tu psychologickou, duševní a sociální rezervu na horší časy. Tedy tvořit úspory, správně investovat, ale rovněž i žít – věnovat se svým zájmům, rodině, přátelům. A nepodléhat tolik mediálním a reklamním tlakům okolí. Tedy jak tomu pozitivnímu, tak i negativnímu. Snažit se problémy včas řešit a přistupovat k životu optimisticky a své jednání co nejvíce racionalizovat.
