Jsem doma, čtu si knihu. Najednou se ozve dobře známý zvuk mého telefonu. Rozkliknu Instagram a hned se na mě valí desítky příspěvků – Petr je právě venku s přáteli, skupina ze třídy oslavuje narozeniny, Klára zrovna leží u moře na pláži a užívá si dovolenou… Všichni moji známí mají tak zajímavé životy, nemohou se nudit, nestalo by se jim, že jen sedí doma. Co je se mnou špatně? Proč také nemůžu žít jako oni?
Fear of missing out (FOMO) je v dnešním světě čím dál častějším fenoménem, který postihuje zejména dospívající a dospělé osoby. Jedná se o určitý druh sociální úzkosti, jež staví na pocitu či vnímání, že mé vlastní zážitky a zkušenosti jsou horší a méněcennější než životy ostatních lidí. Neustále se zde spouští myšlenka, že nám něco uniká, někde nejsme, něco se děje mimo náš dosah. Jsme ve stresu, pociťujeme závist, žárlivost, křivdu, někdy až patologické pocity neštěstí a osamocenosti.
Tento pojem byl definován na konci 20. století a od této doby došlo k jeho výraznému a systematickému zkoumání, přestože se mezi lidmi prokazatelně vyskytuje již celá staletí. Je jasné, že v posledních letech jeho výskyt vzrůstá, zejména v souvislosti s rozmachem sociálních sítí a trávení času v online světě.
Prakticky kdokoli má dnes možnost snadno nahlédnout do životů druhých lidí, stačí jen otevřít telefon a můžeme hodiny brouzdat mezi pestrobarevnými profily jiných uživatelů, ať už z řad našich známých či ze skupiny slavných lidí nebo úplných cizinců. Každou sekundu můžeme vidět nové příspěvky – fotky a videa z různých míst a událostí. Není tedy divu, že si pak velká část z nás pokládá otázku: „Proč já také nemám takový život a tyhle zážitky? Jak je možné, že můj život je tak nudný a nezajímavý, když ostatní stále mají co dělat a s kým trávit čas?“
Pokud se nenaučíme toto tázání dostat pod kontrolu, může nám nakonec pěkně zamíchat s našimi životy. Stále se vyskytující strach, že nám něco unikne, vede ke kompulzím stále otevírat sociální sítě, ovlivňuje naše rozhodování a může nás pohltit do kruhu úzkosti, pochybností a neštěstí.
Je to už asi v lidské přirozenosti zaměřovat se na to, co právě nemáme a bojím se, že není možné tento náš zvyk úplně vymýtit. Když se ale pokusíme vyvarovat extrémům, můžeme z toho i do určité míry čerpat. Stejně jako většina věcí, má i FOMO pár pozitivních aspektů, se kterými je možné se naučit pracovat. Tím největším je to, že může být zdrojem inspirace a také hnacím motorem, jež nás nutí něco dělat a nějak na sobě pracovat.
Ptáte se, jak ale zajistit, aby nepřerostl ve svou patologickou formu? Mám tady několik praktických rad. Vím, že jejich realizace je často velmi náročná a věřte mi, že pokud bych dokázala dosáhnout všeho tak snadno, jako píšu tyto řádky, byla bych skutečně šťastným člověkem. Neznamená to ale, že je to neuskutečnitelné.
Musíme si uvědomit, že ne všechno, co vidíme na sociálních sítích, je pravdivé. Neexistuje způsob, jak to zajistit, a proto musíme při jejich používání pamatovat na kritické myšlení a posuzovat racionálně to, co vidíme. To skutečné se odehrává mimo online svět. Abychom mohli něco zažít a vytvářet si nezapomenutelné vzpomínky, musíme v realitě někdy být. To nás vede k zamyšlení nad tím, jak moc používat sociální sítě a zda tento čas neredukovat, abychom pak měli dostatek času na ten skutečný svět – s přáteli, rodinou i sami se sebou a svými zájmy, které nás pravděpodobně dělají šťastnými. Každý z nás je jiný, a proto není nutné dělat stejné věci jako všichni ostatní.
Sociální sítě jsou dnes neodmyslitelnou součástí našeho bytí. Můžeme z nich hodně čerpat, využívat je ke komunikaci. Svět je díky nim dostupnější a propojenější než kdykoli dřív. Se všemi těmito výhodami ale přichází i obrovská zodpovědnost a také mnohá nebezpečí, jež bychom v žádném případě neměli přehlížet.
Zdroje:
Harmon, A. (2020). Fear of missing out. Salem Press Encyclopedia.
https://www.verywellmind.com/how-to-cope-with-fomo-4174664
https://www.youtube.com/watch?v=1mZAQC9djPE
