Už se vám někdy stalo, že jste se ve dne ztratili ve svých myšlenkách? Na chvíli přestali vnímat svět kolem a pustili jste uzdu své fantazii? Snažili jste se ve své hlavě odhadnout, jak asi bude vypadat nějaká budoucí událost? Pokud ano, patříte mezi lidi, kteří se občas oddávají dennímu snění.
Denní snění je fenomén, při kterém se bdící jedinec obrátí do vlastního nitra a nechává se unášet vlastním vnitřním světem. Při tom je dočasně z velké části odpojen od vnější reality. Nachází se na jiném místě i v jiném čase. Jeho spojení s realitou ale stále existuje – člověk je schopen pasivně vnímat okolí nebo dokonce provádět nějaké jednoduché úkony.
Intenzivnější zkoumání denního snění začalo ve 20. století, kdy postupně vzniklo mnoho teorií o tom, proč vlastně denní snění vzniká, jak nám prospívá či naopak škodí. Od té doby žádná hypotéza nebyla přijata jako absolutně správná a nezpochybnitelná.
Někteří psychologové považují denní sny za stav, který se pohybuje na hranici mezi bdělostí a spánkem, který čas od času nastane téměř u každého z nás – lišíme se ale v jeho četnosti, intenzitě, jasnosti i obsahu. Z různých výzkumů vyplynulo, že někteří lidé dokážou v denních snech strávit až 50 % svého probdělého času. Asi si dokážete spočítat, že v takovém případě se už jedná o opravdu značnou část našeho dne.
Pojmenování tohoto jevu nabádá k myšlence, že by mohla existovat souvislost mezi denními a nočními sny. Tato potenciální spojitost zajímala také různé odborníky z řad psychologů i neurovědců. Pro příklad bych uvedla teorii Sigmunda Freuda, podle které je funkce jakéhokoli snění stále stejná – filtrují se skrz ně naše potlačená přání, touhy a pudy, jež jsou v bdělém stavu cenzurovány. Na základě zjištění, že noční i denní sny sdílejí některé společné rysy jako je např. zapojení podobných částí mozku, vytvořili vědci Yost a Kalish teorii, že se v noci objevují sny, jež sdílí s předešlými denními sny obdobný obsah. Opět ale nemůžeme říct, že by v těchto teoriích panovala naprostá shoda.
Když se neurovědci zaměřili na to, jak se denní sny odráží na našem mozku, zjistili, že je spojeno s tzv. klidovou sítí (angl. default mode network, DMN). Jedná se o organizovanou síť, která zahrnuje ventromediální prefrontální kortex, gyrus cinguli a gyrus angularis. V těchto mozkových oblastech dochází k poklesu aktivity při plnění různých úkolů, naopak ve stavu klidu a pasivity, kdy se jedinec zaměřuje spíš na vnitřní svět, pracují více.
Pro vás, naše čtenáře, je ale asi nejdůležitější vědět, co nám denní snění do života přináší a jaká jsou jeho nebezpečí. Řekla bych, že můžeme odborníky, kteří se tématem zabývají, pomyslně rozdělit na dvě poloviny – ty, kteří vyzdvihují denní snění jako užitečné, a ty, jež v něm vidí pouze bezpředmětné bloudění mysli.
Mezi výhody denního snění bychom mohli zařadit možnost plánovat si různé budoucí události, dále zmírnění nudy či zpestření stereotypních aktivit. Pomáhá nám zvládnout různé životní situace, kdy si vizualizujeme různé sociální interakce, rozhovory s lidmi, jejich průběh a výsledky. Může být spojeno s kreativním myšlením a řešením komplikovaných situací a problémů, se kterými se můžeme každodenně setkat.
Denní snění má ale také své záporné stránky, jež se projevují zejména přílišným únikem z reality, roztržitostí a nesoustředěním. Takové úniky ze skutečného světa mohou být pro náš život škodlivé až nebezpečné. Můžeme se setkat také s termínem „maladaptive daydreaming“, jež už má patologický nádech. Označujeme takto situaci, při které dochází k dennímu snění v takové intenzitě, že je narušeno vnímání reality, člověk se nedokáže soustředit na běžný život a neustále se myšlenkami toulá v jiném dimenzi. Takové snění můžeme být natolik živé, že jeho tvůrce začne mluvit či se chovat tak, jako by to opravdu byla skutečnost. V takovém stavu mimo realitu při tom zůstává až hodiny. Většinou je to pro daného jedince jediný způsob, jak ulevit vlastní hlavě, jak na chvíli zastavit pocity nespokojenosti či dokonce úzkosti a zapomenout. Pro lepší představu doporučuji film Walter Mitty a jeho tajný život (angl. The Secret Life of Walter Mitty).
Jak to tedy nakonec je? Můžeme pohlížet na denní sny pouze jako na zdroj kreativních myšlenek a dokonalých plánů nebo se musíme přiklonit k názoru, že snící a při tom bdělá mysl je vlastně nešťastná a časté úniky z reality jí pouze pomáhají na chvíli vypnout? Jsem toho názoru, že ani jedna z možností sama o sobě není správná. Věci v životě nejsou jen černé nebo jen bílé a je potřeba k tomu takto přistupovat. Jako lidé jsme byli vybaveni schopnostmi myslet, představovat si a reflektovat věci kolem i uvnitř nás. Proč toho tedy (samozřejmě ve zdravé míře) nevyužívat?
Zdroje:
https://www.webmd.com/balance/features/why-does-daydreaming-get-such-bad-rap
https://www.healthline.com/health/mental-health/maladaptive-daydreaming
https://www.verywellmind.com/positives-about-daydreaming-5119107
https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5962718/
