Přiznejme si to, kdo z nás už si někdy šel po dlouhém, těžkém dni sednout k seriálu,
otevřel si balíček chipsů a ani se nenadál a zůstal pouze prázdný sáček? Nebo si šel dát
za odměnu kousek čokolády, protože se mu povedla těžká zkouška, a najednou zjistil, že
v něm zmizela celá tabulka? Myslím, že tohle známe všichni moc dobře. Co když se ale z
nevinných svačinek a odměn, které nám pomáhají si zlepšit náladu stane pravidelný zvyk?
V současné době žijeme v době, kdy pro většinu z nás už jídlo není jen nutností, díky níž
můžeme přežít. Můžeme si dovolit „luxus“ dát jídlo prakticky kdykoliv a kdekoliv. Už to není
pouze o fyziologických potřebách, ale také o našich touhách a (zlo)zvycích.
Emoční jedení je naučené chování na základě podmiňování. Pokud člověk na základě
negativní emoce vyhledává jídlo, kterým by své pocity zajídal, mozek si tyto situace spojí s
tím, že po nich přijde odměna v podobě dobrého jídla. Ve většině případů se jedná o
potraviny plné jednoduchých sacharidů a nasycených mastných kyselin. Navíc často
obsahují vysoký obsah energie a po jejich požití se v těle začíná vyplavovat serotonin,
který nám navozuje pocit štěstí (Spence, 2017). Tudíž pokud nastane stejná nebo
podobná negativní situace, vyžádá si mozek patřičnou náplast. Toto chování může být
spojeno také s raným dětstvím, kdy bývá nespokojené, plačící dítě utěšováno kojením. V
pozdějším věku se může jednat o situace, kdy je dítě odměněno sladkostmi po
nepříjemném zážitku nebo stresové situaci (typická zde může být například návštěva
lékaře, po níž dítě dostane lízátko apod.). Už od dětství máme tedy jídlo spojení s pocitem
bezpečí, lásky a uspokojení (Kromberg, 2013).
Sekundárním problémem zajídání emocí může být nabývání na váze. Ve většině případů v
této souvislosti přichází výčitky a špatné pocity i z toho, kolik jídla člověk snědl, což může
často paradoxně vést k opětovnému přejídání. Mozek se v těchto chvílích vrací ke svým
naučeným vzorcům, o nichž ví, že fungují a že přináší úlevu při psychickém vytížení.
Úleva od negativních emocí je však pouze krátkodobá a podle mnoha lidí, kteří se s tímto
problémem potýkají, se doba úlevy zkracuje, až se z emočního jedení postupem času
stane spíše stav nekontrolovaného přejídání (Beníčková, 2021). Kromě přibírání však
může mít tento patologický jev také mnohé další negativní následky. Nejen obezita (v
extrémním případě) je problémem, který může emočnímu jedení následovat, dále se
jedinci mohou potýkat také s cukrovkou 2. typu, metabolickými onemocněními, vysokým
cholesterolem a mnohými dalšími potížemi spojenými s nezdravými stravovacími návyky.
Spouštěčem tohoto chování můžou být různé situace, které se mohou u každého
jednotlivce lišit. Může se jednat o pocity úzkosti, nervozity, nejistoty, naštvání, nudy a
mnoha dalších. Nemusí však vždy nutně jít o negativní pocity. Spouštěčem se může také
stát pocit radosti nebo touha oslavit něco, co co člověku udělalo radost (Karlsson, 2000).
Na rozdíl od fyziologického hladu tyto pocity přichází náhle a intenzivně, nevznikají v břiše,
ale tvoří se v ústech. Následkem toho se člověk bezmyšlenkovitě přejídá a nemůže
přestat, i přestože máme již plný žaludek – zatímco v případě fyziologického hladu
většinou jíme vědomě (tzv. mindful eating) a přestáváme jíst ve chvíli, kdy zaženeme pocit
hladu (Marc, 2015). Dalšími příčinami emočního jedení můžou být například také situace,
kdy jídlo bereme jako naše jediné potěšení, trápíme tělo hladověním nebo nemáme dobrý
vztah ke svému tělu (Kromberg, 2013).
Jak jsem již výše naznačila, emoční jedení je naučený zvyk a stejně jako každý jiný zvyk
se skládá ze čtyř fází. První z nich je podnět, v tomto případě je to silná emoce, která
vede k touze cítit se lépe. Jelikož máme naučené, že se lépe cítíme po nějakém jídle,
začneme toužit právě po tomto „léku“. Třetí fází je samotná činnost, jedení, po níž
následuje poslední fáze a tou je pocit odměny, který máme po ukojení tužby, a uklidnění
či rozptýlení od dané emoce, která stála na počátku.
Pokud se chceme těchto stavů záchvatového jedení zbavit, musíme primárně rozpoznat,
jaké situace jsou pro nás spouštěcí. Když jsme schopni je identifikovat, můžeme postoupit
k dalšímu kroku a pokoušet se je eliminovat nebo se jim zcela vyhýbat, což nemusí být
vždy jednoduché. Dalším důležitým krokem je odstranit ze svého okolí všechna pokušení,
která by nás mohla lákat. Když se dostaneme do situace, která je podnětem k zajídání
emocí, můžeme se postupně vybudovat zdravější návyky, díky nimž se budeme s těmito
situacemi vypořádávat. Pro každého to může znamenat něco jiného. Místo tabulky
čokolády si můžeme vzít do ruky knihu, jít cvičit, poslouchat hudbu, uklidit, tvořit, zkusit
dechová cvičení atd. Způsobů je spousta a každému bude vyhovovat něco jiného. Je jen
potřeba přijít na to, co nás dokáže rozptýlit natolik, že se touha po jídle v daný moment
zmenší, nebo zmizí úplně.
Beníčková, T. (2021). Řešíte emoce jídlem? Změňte to pomocí těchto technik. STOB.
https://www.stob.cz/cs/resite-emoce-jidlem-zmente-to-pomoci-techto-technik
Marc, D. (2015). What is emotional eating? https://psychologyofeating.com/what-is-
emotional-eating/#Definition_of_Emotional_Eating
Karlsson, J., Persson, L. O., Sjöström, L., & Sullivan, M. (2000). Psychometric properties
and factor structure of the Three-Factor Eating Questionnaire (TFEQ) in obese men and
women. Results from the Swedish Obese Subjects (SOS) study. International journal of
obesity, 24(12), 1715–1725. https://doi.org/10.1038/sj.ijo.0801442
Kromberg, J. (2015). Emotional Eating? 5 Reasons You Can’t Stop.
https://www.psychologytoday.com/us/blog/inside-out/201309/emotional-eating-5-reasons-
you-can-t-stop
Spence C. (2017). Comfort food: A review. Int J Gastron Food Sci. 2017;9:105–109.
doi:10.1016/j.ijgfs.2017.07.001
