Jistě jste si někdy ocitly v situaci, kdy jste si nebyli jisti, zda máte udělat určité rozhodnutí,
učinit nějaké důležité rozhodnutí nebo třeba jen sdělit někomu určitou věc, ať už negativní či
pozitivní. A při té příležitosti se Vám nechtělo tuto věc řešit, třeba proto, že jste se obávali
následků, nevěřili si a další podobné důvodné obavy.
Pokud se to děje občas nebo při nějakých důležitých událostech, nepravidelně, nejedná se o
nic vážného a patří to k životu. Jsou ovšem jedinci, kteří mají nedůvodné obavy v běžném
životě častěji, než je nezbytné a velmi často neodůvodněné. A právě takových se může týkat
tzv. impostor syndrome, který má český ekvivalent jako „syndrom podvodníka.“
Není třeba se obávat, že půjde o nějaké podvody a kriminální činnost. Název je odvozen od
situace, kdy „defraudant“ má stále obavu, že bude jeho čin odhalen. Chodí do zaměstnání ve
stresu, každé zavolání k šéfovi v něm vyvolá pocit, že nyní „to prasklo“ a žije prakticky stále
v permanentním stresu z možného odhalení. A jak to souvisí s impostor syndromem?
Jedinec, který tento syndrom má, se zbytečně podceňuje, nevěří si a má dojem, že není dost
dobrý oproti svému okolí. To se může týkat různých oblastí života, ať už navazování vztahů,
zkoušek ve škole, pracovních ambicí. Jedinec neosloví protějšek, který ho zaujal, protože má
pocit, že by neměl šanci. Ve škole se raději nepřihlásí, i když ví správnou odpověď a má třeba
výborný prospěch, ale nechce se cítit špatně, kdyby neodpověděl správně. V zaměstnání pak
třeba nezkusí výběrové řízení na vyšší pozici nebo přejít do lepší práce, protože se prostě
domnívá, že na to nemá dostatečné kompetence, i když je opak pravdou.
Tento jedinec je velmi často okolím vnímán kladně, jako schopný jedinec, jen on sám to
nevidí.
Úskalí impostor syndromu je v tom, že pokud se jedinec nedokáže oprostit od těchto
negativních myšlenek, spadá postupně do permanentního stresu a dílky sebepodceňování se
nedokáže prosadit tak, jako jeho kolegové, kteří velmi často nedosahují jeho kvalit, ale nebojí
se zkusit nové výzvy.
Dobrou zprávou je, že pokud se naučíme s impostor syndromem pracovat a využít výhod –
toho jak nás okolí kladně a úspěšně vnímá a začneme si to i sami o sobě myslet, můžeme se
přes problémy přenést a efektivně využít kladného vnímání okolí.
Konkrétní příklady ze života a jak s nimi pracovat k našemu prospěchu si uvedeme
v pokračování tohoto tématu v některém z příštích čísel Introspektu.
