V současné době už se ani nepozastavujeme nad tím, že lidé mluví více než jedním
jazykem. Angličtina se stala jednou ze základních dovedností, kterými člověk disponuje,
jelikož se s ní v dnešním světě domluví téměř kdekoliv. Studie zabývající se kognitivními
vědami odhalují, že učení se dalším jazykům má na člověka i mnohé další vlivy než jen
otevření hranic a jednodušší kontakt s lidmi, kteří žijí v jiných zemích a neovládají náš
mateřský jazyk.
Důraz na učení jazyků klade i Evropská unie, která zařadila výuku cizího jazyka do
školních rámcových vzdělávacích programů (RVP). Cílem je kromě rozvoje jedince a jeho
schopností také zjednodušit mobilitu a odstranit tak jazykové bariéry, které mezi
jednotlivými zeměmi vznikají. Kognitivní vědy však prokázaly, že učení se nových jazyků
mám i další „vedlejší účinky“. Mimo jiné má pozitivní vliv na lidský mozek a může oddálit
jeho stárnutí a vznik demence až o několik let (Bak, 2014).
Nejdůležitější funkcí jazyka je funkce dorozumívací. Jedná se o dovednost, kterou
se učíme již od narození a podle mnohých odborníků si jazyk osvojujeme již v prenatálním
věku. Dítě začíná vnímat zvuky už od 24. týdne, které se ozývají z matčina okolí a dokáže
rozlišit matčin hlas od cizích. Od 35. týdne pak dokáže rozpoznávat určité slabiky v řeči
(Vágnerová, 2012).
V českém prostředí se v druhé polovině minulého století kladl důraz na výuku
ruského jazyka. Po pádu komunistického režimu se však přešlo k angličtině, která je
součástí povinné školní docházky dodnes. Původně se s novým jazykem začínalo v páté
třídě, v roce 1995 se hranice snížila na čtvrtou třídu a od roku 2006 MŠMT posunulo
začátek výuky druhého jazyka už od třetí třídy. Na druhém stupni základní školy se pak v
sedmé třídě často přidává třetí jazyk (v českém prostředí je to nejčastěji němčina, ruština
či francouzština). Při učení se cizímu jazyku se uplatňují určité kognitivní strategie, které
člověku napomáhají si nové informace osvojit. Jedná se především o přijímání informace,
její analyzování, vytváření si nových struktur a následné procvičování.
Jak jsem již naznačila výše, výsledkem učení se novým jazykům není pouze
naplnění školních osnov. Při učení cizího jazyka zapojujeme všechny paměťové systémy.
Procvičujeme tak mozek a můžeme oddálit diagnózu demence a jiných mozkových
onemocnění až o pět let, u lidí, kteří mluví čtyřmi a více jazyky, se hovoří dokonce o
oddálení až o devět let (Bialystok, 2020). Při osvojování si cizího jazyka v mozku dochází
k větvení neuronů a nárůstu mozkové kůry. Bilingvní lidé mají navíc tu výhodu, že neustále
přepínají mezi dvěma jazyky, aniž by se o to aktivně pokoušeli, a neustále si tak procvičují
mozek, což prokazatelně oddaluje jeho stárnutí. Nikdy není pozdě na to, aby se člověk
začal nový jazyk učit. Mnozí neurologové často tvrdí, že starší lidé už ztrácí schopnost se
cizí jazyk naučit plynule, avšak Bialystoková tuto tezi vyvrací a tvrdí, že s věkem sice
přichází pokles schopností se nový jazyk naučit, avšak nezaniká úplně (Bialistok, 2020).
O pozitivním vlivu učení se nového jazyka také hovoří skotští neurovědci, kteří
zkoumali, jestli studium cizího jazyka dokáže zlepšit kognitivní schopnosti jedince, nebo
naopak zda má člověk s rozvinutějšími kognitivními schopnostmi větší šanci se plynule
naučit novému jazyku. Na konci výzkumu se ukázala jako pravdivá první hypotéza. Na
skupině 262 zúčastněných ověřili, že ti, kteří ovládali alespoň dva jazyky, měli výrazně
lepší kognitivní schopnosti, byli schopni se plynuleji verbálně vyjadřovat a lépe pracovali
se svými čtenářskými dovednostmi (Bak, 2014).
Možností a teorií jak si osvojit cizí jazyk je nespočet. Od učení se z učebnic
nazpaměť všechna slovíčka a gramatická pravidla, která v jazyce existují, až po hravější
přístupy. Alex Rawling například tvrdí, že je důležité učit se pravidelně v krátkých
patnáctiminutových intervalech čtyřikrát denně. Nemusí se vždy jednat o aktivní opakování
naučeného, ale je dobré i zapojit pasivní vnímání jazyka (poslech hudby, podcastů,
sledování filmů…). Jiné alternativní metody zase tvrdí, že můžeme vycházet z teorie
prenatálního učení. Tato teorie tvrdí, že jazyk ovládneme tak, že budeme daný jazyk
několik týdnů pouze poslouchat, aniž bychom se snažili aktivnímu porozumění. Nejprve si
naposloucháme jednotlivé struktury a intonaci a potom pro nás bude jednodušší se naučit
jednotlivá slova, gramatická pravidla a snáze budeme napodobovat frázování. Možností
můžeme nalézt nespočet. Každému jedinci však vyhovuje něco jiného a každý se učí
individuálně podle svých schopností a možností. Je pouze na samotném člověku, aby si
různé způsoby učení vyzkoušel a našel si tu, která mu vyhovuje nejvíc.
Bak, T. (2014). Does bilingualism influence cognitive aging? Dostupné z:
https://onlinelibrary.wiley.com/doi/full/10.1002/ana.24158
Bialystok, E. (2020). Can bilingualism protect the brain even with early stages of
dementia? Dostupné z: https://news.yorku.ca/2020/02/13/can-bilingualism-protect-the-
brain-even-with-early-stages-of-dementia/
Vágnerová, M. (2012). Vývojová psychologie.
