Velmi naléhavá otázka interrupcí na nás v posledních letech silně doléhá zejména po zrušení precedentu Roe vs Wade, který ve všech státech USA zaručoval ženám právo na vyhledání bezpečné formy interrupce. Přestože tato změna neznamenala plošný zákaz přerušení těhotenství, mnoho dominantně konzervativních států se ujalo této příležitosti ke zpřísnění nebo k zákazu potratů – 13 států z 50 mělo připraveno zákazy, které vstoupily do platnosti okamžitě po převratu tohoto precedentu (Coen-Sanchez et al., 2022). Pro odvolání práv, které nám zajistila druhá vlna feminismu však nemusíme za oceán. Stačí se ohlédnout na sousední státy jako je Maďarsko a Polsko. Přestože tyto státy byly okolními zeměmi silně kritizovány a jejich ženám byla protesty proti těmto ustanovením ukázána solidarita, nebyly tyto skutečnosti příliš platné – zákony ani po silném pobouření nebyly přijaty. Maďarská politika sice nezakazuje interrupce oproti polskému protějšku, ovšem proces od žádosti po samotný potrat je velmi zdlouhavý a nepříliš přístupný. Podívejme se tedy společně na interrupce, zákazy a jejich možné dopady na psychiku.
Již před několika desítkami let nám naše předchůdkyně vydobyly právo moct přerušit těhotenství. Po první vlně, která ženám získala právo volit a právo vlastnit bylo dalším krokem zajistit rozsáhlejší možnosti pro rovnost žen mezi něž patřilo reprodukční právo, rovnost na pracovišti i v domácnosti, kroky proti násilí proti ženám (Evans, 2004). Bylo na čase, aby ženy přestaly být zastupovány muži v zásadních rozhodnutích a získaly soběstačnost. Přesto však v současnosti musíme opět získávat práva, která jsme již jednou měly.
Odpůrci potratů mají široké množství argumentů, mezi něž můžeme řadit laickou verzi posttraumatického růstu. Posttraumatický růst popisuje pozitivní změny následkem traumatického zážitku. Změnou je zde míněno něco nového a pozitivního, které nebylo přítomno před traumatickým zážitkem (Zoellner&Maercker, 2006). Posttraumatický růst je velmi častý například u osob, které překonaly boj s rakovinou. U těchto osob byly po rakovině pozorovány pozitivní změny v blízkosti s milovanými osobami, zlepšení v komunikaci, empatii, etc (Sumalla et all, 2009). V některých diskuzích týkajících se potratů, pak slyšíme argument vystupující proti povolení potratů u znásilněných žen ve znění “ze všeho zlého může vzniknout něco dobrého”. Ospravedlňují se jím například případy států, ve kterých není udělena výjimka pro povolení interrupce ani v případě jedná-li se o znásilnění či incest.
Přestože takto řečeno zní tento argument absurdně, s jeho motiv se můžeme poměrně často setkat v popkultuře. Například populární film 365 dní, který romantizuje únos ženy, která dostane od svého únosce 365 dní, aby se do něj zamilovala. Rozuzlením tohoto filmu je vzplanutí lásky mezi obětí a únoscem (tedy z hrubého únosu vznikla ohnivá láska a vše dobře dopadlo). Nemůžu opomenout ani fakt, že násilí je zde v poddajné formě normalizováno.
Vrátíme-li se k původnímu tématu potratu, můžeme samozřejmě u mnoha žen, které si projdou takto traumatickým početím, povšimnout silné lásky k jejich dětem. Není to však pravidlem. Nemusíme se vůbec dotýkat případů znásilněných žen, zcela postačí ženy, které z různých důvodů dítě nechtějí. Ze studií významného psychologa, zabývající se vývojovou psychologií, profesora Zdeňka Matějčka, víme že děti, které jsou svými matkami nechtěné jsou znevýhodněné oproti chtěným dětem – častěji jsou hospitalizovány, dosahují horších školních výsledků, mají špatné mezilidské vztahy a častěji se dopouštějí trestných činů. Zároveň u nich hrozí vyšší riziko vzniku závislosti (Matějček, 1992).
Kromě těchto psychologických dopadů má zákaz interrupcí také mnoho sociálních a ekonomických dopadů. Žádost o interrupci je u mnoha žen motivována ekonomicky. Ženy, kterým je přístup k interrupci zamezen, se mohou dostávat do tíživých existenčních situací, za nimiž stojí nedostatek financí. Taková situace dále zhoršuje podmínky pro vývoj dítěte. Z výzkumu sledujícího vývoj dětí po zákazu interrupcí v Maďarsku v roce 1974, víme že děti narozené po tomto zákazu měli horší vzdělání, vyskytovala se u nich vyšší míra nezaměstnanosti a větší pravděpodobnost toho, že se stanou pubertálními rodiči (Hajdu&Hajdu, 2021).
Téma potratů, často považováno za kontroverzní je klíčovým tématem současnosti a je úzce spojeno s představou ženství. Ve výpovědi respondentek ve výzkumu o posunu hranic těhotenství zaznělo také, že se ženy necítily jako ženy právě protože nenaplnily svou roli matky. (Sevón, 2005). Ženství jako biologická kategorie určováno pohlavními orgány je neodmyslitelně spjato s reprodukcí. Avšak ženství jako sociální role již v současnosti přesahuje tento úděl a mateřství již není nutnou podmínkou ženskosti.
Coen-Sanchez, K., Ebenso, B., EL.Mowafi, I.M., et al. Repercussions of overturning Roe v. Wade for women across systems and beyond borders. Reprod. 184(19). https://doi.org/10.1186/s12978-022-01490-y
Evans, S. M. (2002). Re-Viewing the Second Wave [Review of In Our Time: Memoir of a Revolution; The World Split Open: How the Modern Women’s Movement Changed America; Dear Sisters: Dispatches from the Women’s Liberation Movement; “Rights, Not Roses”: Unions and the Rise of Working-Class Feminism, 1945-1980, by S. Brownmiller, R. Rosen, R. Baxandall, L. Gordon, & D. A. Deslippe]. Feminist Studies, 28(2), 259–267. https://doi.org/10.2307/3178740
Hajdu, G., Hajdu., T., (2021). The long-term impact of restricted access to abortion on children’s socioekonomic outcomes. PLoS ONE. 16(3). https://doi.org/10.1371/journal.pone.0248638
Matějček, Z. (1992). Dítě a rodina, v psychologickém poradenství. Státní pedagogické nakladatelství, ISBN 80-04-25236-2
Sumalla, E.C., Ochoa, C., Blanco, I. (2009).Posttraumatic growth in cancer: Reality or illusion?. Clinical Psychology Review. 29(1), 24-33. https://doi.org/10.1016/j.cpr.2008.09.006.
Sevón, E., (2005) Timing Motherhood: Experiening and Narrating the Choice to Become a Mother. Feminism & Psychology, 15(4), 461-482
Zoellner, T., & Maercker, A. (2006). Posttraumatic growth and psychotherapy. Handbook of posttraumatic growth: Research and practice, 334-354.
