V současnosti hojně diskutovaná sexuální orientace je běžně chápána jako přitažlivost vůči konkrétním pohlavím. Pro běžné fungování nám takové pojetí stačí. Ovšem v psychologii, zejména pokud se snažíme přijít na kloub sexuálním poruchám, si s tímto dělením často nevystačíme. Proto si dnes představíme pár teorií, který byl představen za účelem porozumět sexualitě v její mnohotvárnosti.
Kanadský psycholog Michael C. Seto (2017) ve svých pracích předjímá existenci vícero dimenzí sexuální orientace. Jeho práce se zaměřuje zejména na pedofilní poruchu, kdy pedofilie znamená neutuchající, intenzivní sexuální vzrušení vůči prepubescentům (osobám mladším 13 let) u osob starších 16 let (American Psychological Association, 2013). Proto není divu, že nejvíce diskutovanou dimenzí v jeho práci je dimenze věku. Seto (2017) předpokládá, že sexualita se dá dělit podle věku, který lidé preferují při vyhledávání sexuálního partnera.
Dimenze orientací zahrnující věkový aspekt nazýváme chronophilií. Slovo pochází z řeckého Χρόνος – chronos či-li čas a φιλία – phília nebo-li milovat. Pod tímto označením můžeme hledat orientace jako jsou nepiophilia (přitažlivost k novorozencům či kojencům), hebephilia (přitažlivost k pubescentům), teleiophilia (přitažlivost k mladým dospělým), mesophilia (starší dospělí mezi 40 až 50 lety) a gerontophilia (přitažlivost k seniorům). Pro většinu populace platí, že je přitahována osobami, které mají největší reprodukční potenciál, tedy těmi, kteří mají potenciál zplodit největší množství potomků během času – teleiophilia je tedy normativní preferencí.
V kontextu parafilií pak můžeme nacházet další dimenze kromě věku. Jsou jimi například dimenze mezi já a jiní, živé a neživé, anthropos a zoo (lidé a jiné druhy), aktivity a další. Zajímavým příkladem, který uvádí dimenzi auto a allo (já a jiní) je autogynephilia. Autogynephilia popisuje parafilii, kdy jsou osoby sexuálně vzrušeny představou sebe jako opačného pohlaví (Blanchard, 2005). Lidé s touto parafilií často zároveň touží být opačným pohlavím a touží po opačném pohlaví. Vyskytují se v nich díky tomu ambivalentní až negativní pocity, protože vzrušení jejich vlastního genitálu v nich vyvolává pocit selhání být opačným pohlavím.
V jiných publikacích se můžeme setkat s pojetím mnohodimenzionální sexuality i pro nepatologické populace. Van Anders (2015) mluví o sexual configuration theory (SCT), kdy hlavními parametry jsou gender, pohlaví a počet partnerů. Navazuje tak na feministickou teorii, čímž zásadně kontrastuje s předchozím návrhem o vnímání sexuality. Protože jsou parafilie statisticky častější u mužů, zabývá se Seto (2017) zejména mužskými dimenzemi a vychází primárně z evoluční psychologie.
__________________________________________________________________________________________________________
American Psychiatric Association, Diagnostic and Statistical Manual of Mental Disorders, 5th edn (Washington, DC: APA, 2013), 685–6.
Blanchard, R. (2005). Early history of the concept of autogynephilia. Archives of Sexual Behavior, 34, 439–446. doi:10.1007/s10508-005- 4343-8.
Seto, M. C. (2017) The puzzle of male chronophilias. Archives of sexual behaviour, 46(1), 3-22. https://doi.org/10.1007/s10508-016-0799-y
van Anders, S. M. (2015). Beyond sexual orientation: Integrating gender/sex and diverse sexualities via sexual configurations theory. Archives of Sexual Behavior, 44, 1177–1213. doi:10.1007/s10508- 015-0490-8
