V posledních letech došlo k velkému rozvoji umělé inteligence a AI se začíná více a více využívat. Co tato změna může představovat pro psychoterapii?
Umělá inteligence sama o sobě je dost široký pojem zahrnující spoustu programů a aplikací. Některé z nich nám poslouží například při sběru a vyhodnocování osobních dat, která mohou být využita pro výzkum a zlepšení mentálního zdraví lidí. Kromě smartphonů je možné sledovat i ostatní zařízení jako jsou chytré hodinky. Např. při zkoumání raných fází schizofrenie nebo psychotických nemocí byla zjištěna korelace mezi relapsy v nemoci a sníženém počtu příchozích a odchozích hovorů a SMS zpráv z telefonu pozorovaných.
Společně s rozvojem AI ve smyslu psychologie, které čerpají z reálných konverzací mezi terapeutem a klientem, se začala více zkoumat způsob vyjadřování v rámci psychických onemocnění. Chudá, prostá a inkoherentní mluva strádající správnou větnou skladbu je indikátorem vážných psychických onemocnění (D´Alfonso, 2020).
Chatboti
Chatbot je počítačový program mimikující konverzaci pomocí konverzace ať už v textové či hlasové podobě. První “chatbotový terapeut” ELIZA vznikl už v roce 1966 a měl simulovat Rogeriánského psychoterapeuta.
V současné době vznikají testovací verze dokonalejších chatbotových “terapeutů”, kteří vykazují příznivé výsledky převážně u lidí s depresemi, úzkostí a u lidí na autistickém spektru. Chatboti ale nemusí ani nemohou plně nahradit lidského terapeuta. Co ale mohou nabídnout je asisentce a relevantní ověřené informace o psychickém zdraví. Poskytují jiný typ konverzace s uživateli, jsou dostupni neustále a mohou pomoci lidem trpícím sociální úzkostí nebo lidem, kteří nemají přístup ke klasické terapii.
Jedním ze zkoumaných chatbotů v posledních letech je např. Woebot. Woebot nabízí kognitivně-behaviorální terapii formou stručných každodenních konverzací a sledováním nálady uživatelů s depresí a úzkostí. Výsledky ukazují značný pokles deprese u uživatelů používající program Woebot. Výsledky první skupiny byly porovnávány s kontrolní skupinou, která měla k dispozici pouze e-book o depresi. U druhé skupiny nebyl žádný pokles zaznamenán. Ovšem u obou skupin došlo k velkému poklesu úzkosti.
Dalším z chatbotů byla Wysa, která kromě KBT používala i mindfulness. Ze zpětné vazby uživatelů bylo zjištěno, že 68 % lidí považovalo aplikaci za nápomocnou a povzbuzující (D´Alfonso, 2020).
Samozřejmostí a klíčem je, aby aplikace byly pravidelně kontrolovány etickou komisí a týmem složených z expertů na danou problematiku.
Riziko AI v terapii může být podle mě ten fakt, že přeci jenom – je to stále počítač a i když má ty nejlepší a nejnovější ověřená data, nedokáže reagovat tak, jako člověk, v tomto případě jako terapeut, který je schopen sezení přizpůsobit akutním potřebám klienta. Nemusí se vždy jet “podle plánu”.
Dalším problémem jsou etické problémy. Kromě férovosti, spolehlivosti, inkluzivitě je to hlavně bezpečnost. V terapii se probírají velmi citlivá témata a únik takových dat by mohl být velkým neštěstím.
Psychologové a psychoterapeuti se řídí různými etickými kodexy, ale občas je potřeba situaci vyhodnotit jinak a zaměřit se individuálně na klienta, jelikož každý jsme jiní. Otázkou zůstává, jak toto zvládne program umělé inteligence? Je potřeba aby se učila z ověřených dat a na základě zkušeností vyhodnocovala dané situace (Grepl, 2023).
Proč tedy AI terapie?
V dnešní době není terapie jednoduše dostupná jak kapacitně tak pro spoustu lidí finančně. Některé pojišťovny mají smlouvy s psychology, ale tyto programy jsou většinou pouze na omezený počet sezení. Někteří lidé potřebují dlouhodobou pomoc, jelikož u 80 % mladých trpícími psychózami nebo depresí dochází bez dlouhodobé pomoci k relapsům. Internetové terapie také mohou vést ke zlepšení vztahů, lepšímu sebeporozumění, snížení izolace a v neposlední řadě odstranění stigmatu okolo psychického zdraví (D’Alfonso, Santesteban-Echarri, Rice, Wadley, Lederman, Miles, Gleeson, & Alvarez-Jimenez, 2017).
AI terapie může být podle mě velmi užitečným pomocným nástrojem v kombinaci s “face to face” terapií. Ideálním řešením je podle mého spolupráce terapeuta s AI programem. Např. nabídnutí nějakého cvičení v aplikaci či podpůrné skupiny online pokud bude třeba. Nebo třeba psaní si interaktivního deníku. Dokážu si představit jak toto může být velmi užitečné. Momentálně není ale ve společnosti rozšířená žádná taková aplikace.
Pro upřesnění:
(Existují skvělé well-being aplikace (Calmio, Headspace či Vos), ty ale nepoužívají AI funkce.)
Zdroje:
D’Alfonso, S. (2020). Ai in mental health. Current Opinion in Psychology, 36, 112–117. https://doi.org/10.1016/j.copsyc.2020.04.005
D’Alfonso, S., Santesteban-Echarri, O., Rice, S., Wadley, G., Lederman, R., Miles, C., Gleeson, J., & Alvarez-Jimenez, M. (2017). Artificial Intelligence-Assisted Online Social Therapy for youth mental health. Frontiers in Psychology, 8. https://doi.org/10.3389/fpsyg.2017.00796
GREPL, Václav. (2023) Etické problémy při užití vybraných prostředků umělé inteligence pro zvládání úzkosti a deprese. Diplomová práce, vedoucí Fošum, Jan. Praha: Univerzita Karlova, Katolická teologická fakulta, Katedra systematické teologie a filosofie, dostupné online na: https://dspace.cuni.cz/handle/20.500.11956/178952
