Jak nás citové vazby z našeho dětství ovlivňují? To se pokusili vysvětlit John Bowlby a Mary
Ainsworthová v jejich tzv. Attachment theory, česky teorie citové vazby. Trilogie Attachment
teorie byla vydaná roku 1982. S teorií začal Bowlby sám, ale Ainsworthová do ní přispěla
značnou částí svých poznatků. Podle britského psychiatra a spisovatele Jeremyho Holmese
by Attachment Theory vůbec nebyla realizovaná a nespatřila světlo světa, pokud by nebylo
jí. Jednoduše řečeno Bowlby zajistil velkou část teoretických podkladů, Ainsworthová se
postarala o empirická data z jejích experimentů (Holmes, 2014).
Co je to tedy Attachment?
Než se pustím do původu Teorie attachmentu, je důležité vysvětlit co to attachment vůbec
je. Zde je pár definicí:
Attachment, neboli vazba, je emoční pouto, které existuje mezi dítětem a jeho pečovatelem
(matka – především, otec, nevlastní rodiče, prarodiče, atd.) (Pešout, 2023).
Attachment je systém, který má zajišťovat blízkost ve vztahu dítěte a matky. Pozor, není to
toéž, co vztah. Je součástí vývoje dítěte. Bowlby to ve svých teoriích popsal jako systém, jež
udržuje spojení mezi dvěma lidmi. Věřil, že každé dítě, potažmo v živočišné říši mládě, se
rodí s jakýmsi instinktem, který mu přikazuje a motivuje ho k tomu, aby následoval svou
matku a v případě nebezpečí ji vyhledal. Může být též pouze jednostranný (tj. Pouze dítě je
vázané na svou matku, ne naopak) (Winnette, 2020).
“Rodiče” attachmentu
Mary Ainsworthová se připojila k Bowlbyho výzkumnému týmu na britskéTavistocké klinice.
Sama předtím prováděla svůj vlastní výzkum o Teorii attachmentu. Pozorovala např. rodiny
v Ugandě. Při tomto zkoumání vypozorovala 3 vzorce chování batolat vůči svým rodičům.
První skupinu batolat, která plakala málo a byla uklidněná v přítomnosti matky, nazývala
Ainsworthová tzv. “securely attached infants”, čili batolata s jistou vztahovou vazbou. Druhou
skupinou byla batolata, která plakala dost, i v přítomnosti matky a byla málo zvídavá.
Poslední skupinou byla batolata, který ještě neměla žádnou vazbu ke své matce.
Tyto poznatky se staly podkladem pro její pozdější rozsáhlejší a propracovanější výzkum
(Bretherton, 1992).
Ainsworthová se proslavila svým experimentem “the strange situation” neboli divná situace.
Tento dvacetiminutový experiment spočíval v tom, že roční dítě bylo umístěno do místnosti s
jeho matkou a Ainsworthová měla za cíl vypozorovat změny v jeho chování. Dítě si nejdříve
hrálo v přítomnosti matky. Poté do místnosti vstoupila neznámá žena a matka odchází.
Matka se poté vrací a neznámá žena zase odejde. V tento moment odejde i matka a dítě je
v místnosti samo. Jako první se vrací cizí žena a poté i matka. Nakonec neznámý člověk
odchází a dítě zůstane v místnosti samo s matkou. Podle jejích předpokladů bylo dítě více
zvídavé a hravé a více objevovalo okolí v přítomnosti jeho matky (Bretherton, 1992).
Děti v této situaci vykazovaly 4 vzorce chování, podle kterých je i Ainsworthová rozdělila na
4 skupiny:
● secure attachment (bezpečná, jistá vazba)
○ Takhle by to mělo u zdravého vztahu probíhat. Dítě je lehce rozrušené při
odchodu matky z místnosti, když se ale matka vrátí je nadšené.
● insecure-avoidant attachment (nejistá vyhýbavá vazba)
○ Dítě nějak nezachytí odchod matky, ani si nevšimne jejího příchodu.
● insecure-resistant attachment (nejistá vzdorující vazba)
○ Dítě je při odchodu matky velmi rozrušené a neuklidní se ani při jejím
příchodu. Je vzteklé a agresivní.
● disorganised and disoriented attachment (dezorganizovaná a dezorientovaná
vazba)
○ Nezařaditelné; tato skupina nevykazovala žádný stálý typ odpovědí (Pešout,
2023).
Její průkopový experiment si získal velké množství příznivců, ale zároveň se na
Ainsworthovou strhla i várka kritiky. Jednou z kritizovaných věcí byly nepřirozené
laboratorní podmínky, ve kterých celý experiment probíhal. Experiment byl také označován
jako “styl attachmentu dítěte” ale vztahoval se pouze k vazbě dítě – matka. Kritici tvrdí, že
dítě může mít naprosto rozdílný vztah ke svému otci – tudíž pojmenování experimentu není
přesné. V neposlední řadě Ainsworthová nebrala v potaz genetické predispozice dětí, které
také mohou mít vliv na chování dětí. Experiment tedy probíhal bez ohledu na další
souvislosti a faktory, které v něm mohly hrát roli. Je nutno podotknout, že každý
psychologický experiment v historii má své kritiky a nedostatky, to nic nemění na tom, že
tento experiment byl a dodnes je pro společnost velmi cenný (Winnette, 2020).
Zdroje:
Bretherton, I. (1992). The origins of attachment theory: John Bowlby and Mary Ainsworth.
Developmental Psychology
Holmes, J. (2014). John Bowlby and attachment theory. Routledge.
Pešout, Ondřej. Příprava ke studiu psychologie – Vývojová psychologie. Katedra
psychologie, Filozofická fakulta, Univerzita Karlova, online – platforma ZOOM, 25.února 2023
Winnette, P. (2020). Attachment, poruchy attachment, diagnostika a terapie s otazníky.
Praha: Natama. www.natama.cz
