Biblioterapie se primárně využívá jako doprovodný terapeutický program. Jejím cílem je pomoci pacientům trpícím duševními či emočními poruchami zpracovávat své pocity a prožitky. Často se využívá v kombinaci se scriptoterapií (terapie psaním). Bylo prokázáno, že je velmi účinná například při zmírňování příznaků depresí a její samotné léčbě (Smith – Floyd – Jamison – Scogin, 1997). Není však určená pouze nemocným jedincům, ale také lidem, kteří se chtějí sami rozvíjet (je však potřeba v tomto případě nezaměňovat s čtenářstvím jako takovým, kde je primární funkcí informační gramotnost). Čtení knih napomáhá ztotožnit se s určitými sociálními skupinami a rozvíjet empatii či pomáhat překonávat či rozvíjet své vlastní zkušenosti (Kruszewski, 2008).


První zmínky se datují až do dob vlády Ramesse II., avšak samotný termín poprvé vyslovil Samuel McChord Crothers v roce 1916. Tato metoda byla hojně využívaná v průběhu první světové války, kdy pomáhala vojákům vyrovnat se s hrůzami, které v bojích zažili. Tehdy byla do vojenské nemocnice umístěna knihovna a vybrán knihovník, který spolupracoval s lékaři na zmírnění psychických dopadů války právě pomocí biblioterapie. Posléze se snažili lékaři zavést tuto metodu také v běžných nemocnicích (Mahoney, 2017).

Jak sem již naznačila výše, úkolem biblioterapie je pomáhat jedincům, aby se vypořádali s těžkými životními situacemi. Samotný proces je založený na racionálním a emočním vnímání díla. Pacient za pomoci terapeuta či školeného knihovníka reflektuje situaci, s níž byl konfrontován v díle, a své poznatky aplikuje na vlastní zkušenosti. Proces probíhá ve čtyřech fázích. V první z nich se čtenář ztotožňuje s postavou a situací, v níž se hrdina nachází. Skrze identifikaci následuje psychologická katarze, v níž čtenář získává nadhled nad situací a může v textu nacházet různá řešení, která mohou být klíčová také k řešení jeho vlastní situace. Poslední fází je přijetí, kdy čtenář přijme za své některé postupy, poznatky či způsoby myšlení a je ochotný je aplikovat také ve svém běžném životě. Sekundárně může tato terapie rozvíjet představivost, tvořivost, kreativitu,
komunikační schopnosti a celkově formovat osobnost jedince.
Biblioterapie má široký rozsah působení. Pacienty nemusí být pouze lidé trpící dušeními poruchami. Pomáhá také vyrovnat se s dalšími těžkostmi, které mnohé jedince v životě potkají. Nastíníme zde několik témat, s nimiž může pomáhat se vyrovnat. Širokým okruhem je například násilí všeho druhu: domácí násilí, násilí páchané na dětech, znásilnění šikana, fyzické i psychické
obtěžování. Napomáhá se vyrovnat se závislostmi. Může pomáhat se vyrovnat s těžkými onemocněními centrální nervové soustavy, rakovina, AIDS a mnohá další. S tím jsou spojená také témata života s handicapem či smrt a umírání.
Terapeut, který s touto metodou pracuje, musí dobře znát svého pacienta. Kromě potíží, které jej trápí, musí terapeut znát také pacientovy intelektuální možnosti, vzdělání, čtenářské schopnosti, preference či sociální zázemí, aby byl schopný mu vybrat knihu, která jej zaujme a která by mu mohla pomoci s vyrovnávání se s problémem.
Biblioterapii můžeme rozčlenit podle několika kritérií. Může se jednat o skupinovou či individuální terapii, podle jiného dělení ji můžeme rozčlenit na klinickou, vývojovou a institucionální. Často se také objevuje členění podle literárních žánrů: hagioterapie (pomocí biblických textů), fabuloterapie (zaměřená na pohádky a dětskou literaturu), imagoterapie (čtenář se ztotožňuje s hrdinou a snaží se napodobit jeho chování) či poetoterapie (pomocí poezie) (Inflow 2008).
Děl, která se dají při terapii použít je nespočet. Můžeme jmenovat například knihu Metráček, v níž se hlavní hrdinka vyrovnává s obezitou a posměchem, nebo My děti z stanice Zoo, která ukazuje život se závislostí. Existuje mnoho projektů, které se knihami určenými pro terapeutické účely zabývají, mezi české patří například Biblioterapeutický kabinet Krajské knihovny v Pardubicích, který poskytuje abecední seznam knih vhodných na biblioterapii.

Biblioterapeutický kabinet Krajské knihovny v Pardubicích
https://web.archive.org/web/20090501191932/http://www.knihovna-
pardubice.cz/index_.asp?menu=351

Literatura:
Biblioterapie. Inflow [online]. 2008, roč. 1, č. 6. Dostupné
z: http://www.inflow.cz/files/inflowpriloha/Priloha6_2008.pdf.
Kruszewski, T. Biblioterapie – léčba četbou. Čtenář [online]. 2008, vol. 60. Dostupné
z: http://ctenar.svkkl.cz/clanky/rocnik-2008/0708-2008/tema-biblioterapie-lecba-cetbou-43-
196.htm.
Mahoney, M. M. (2017). „From Library War Service to Science: Bibliotherapy in World War I“.
Books as Medicine: Studies in Reading, Its History, and the Enduring Belief in Its Power to Heal
Smith, N. M.; Floyd, M.R.; Jamison, C. & Scogin, F. (1997). „Three year follow up of bibliotherapy
for depression“. Journal of Consulting and Clinical Psychology. 65 (2): 324–327

Reader Rating0 Votes
0

Notice: Undefined offset: 1 in /home/html/introspekt.cz/public_html/www/wp-content/themes/zeen/inc/core/theme-helpers.php on line 2535