Téma psychoonkologie se dostává do popředí díky vysoké incidenci ve společnosti. Uvádí se, že až 40% u některých populacích má nebo bude mít určitou zkušenost s tímto onemocněním. Samozřejmě zjištění diagnózy a samotná léčba může absolutně v některých případech narušit hladinu stresu konkrétního člověka. (Lazenby, Tan, Pasacreta, Ercolano, McCorkle, 2015)
NCCN nebo National Comprehensive Cancer Network vytvořil pokyny pro péči o pacienty s onkologickým onemocněním. Pokyny jsou psané jednoduchou formou,, aby se v ní vyznali i pacienti. V tomto souboru se dozvíme, že pokud je rutinní screening doprovázen kontinuální péčí, může zlepšit kvalitu života pacienta. Screeningový test nám poskytuje možnost zhodnotit aktuální míru stresu. Ideálně se takové testování doporučuje provádět při každé lékařské návštěvě. (NCCN, 2024)
Implementace tohoto konceptu nicméně není rozšířená, přestože je obecně známo, že pokud klient vnímá vlastní tíseň, značně se sníží jeho spokojenost. Aby se tento koncept více využíval, vznikl psychosociální program s touto tematikou již v roce 2014. Tento program roztřídil jednotlivé screeningové kroky. (Lazenby, Tan, Pasacreta, Ercolano, McCorkle, 2015)
Postup této metody dělíme do 5 kroků. První krok se uvádí jako screening, kde se hodnotí kvalita péče o celostního člověka. Kombinují se zde tedy psychosociální a biomedicínské prvky. NCCN používá ke zvýraznění škály formy teploměru, kde se zapisuje vnímaná hladina nadměrného stresu v uplynulých 7 dnech. Na této škále 0 značí žádný zvýšený stres a hodnota 10 se považuje za stropní hranici extrémní tísně. (NCCN, 2024) Pacienti si také rozeznávají příčinu stresu u předem připravených 39 položkách, ty se zároveň dělí do pěti obecných kategorií. Podle výsledků jedné studie ale pouze 20% v roce 2007 používalo tyto postupy podle doporučených norem.
Potom následuje krok evaluace, kdy se díváme na zjištěné údaje ale i další okolnosti. Například se zde má odborník zabývat psychologickými symptomy a chováním mimo normy. Posuzování by mělo také probíhat ve správném kontextu minulých psychických obtíží, suicidalitou, závislostmi nebo i nezdravým sebeobrazem. V této části také můžeme použít více známé psychologické metody screeningového testování.
Protože samotný screening nebývá dostačující, dále se věnujeme referencování. To tkví v tom, že jedinec s diagnózou potřebuje trojúhelníkový algoritmus, což v podstatě znamená to, že je odkazujeme na další možnosti pomoci a práce na svém psychickém zdraví.
Předposledním krokem bývá následná péče o klienta a opětovná komunikace s nimi. Poslední krok spočívá ve správném dokumentování a hledání možností pro zlepšení. (Jacobsen, Ransom, 2007 In Lazenby, Tan, Pasacreta, Ercolano, McCorkle, 2015)
____________________________________________________________________________________________________________
NCCN. (2024) Distress During Cancer Care. NCCN Guidlines for Parents.https://www.nccn.org/patients/guidelines/content/PDF/distress-patient.pdf
Lazenby, M., Tan, H., Pasacreta, N., Ercolano, E., McCorkle, R., (2015) The five steps of comprehensive psychosocial distress screening. Current Oncology Report. 17 (22). Springer. https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC4918509/
K vypracování tohoto článku jsem nenašla relevantní české zdroje. Z toho důvodu prosím omluvte případné špatné terminologické překlady.
