Onemocnění tohoto charekteru vnímáme v několika rovinách, konkrétně na rovině Fyzické, psychické, sociální a spirituální. Nemoc je spojená s konkrétním člověkem, tedy ovlivňuje pacienta na induviduální bázi. Do prožívání nemoci se někdy promítají předešlé zkušenosti, aktuální situace a jeho/její konkrétní potřeby.
Komplexní péče se volí v ohledu na potřeby onkologicky nemocného a jejich rodiny. Odpovědnost za adekvátní léčbu je tím pádem rozptýlena mezi více odborníků, kteří společně navzájem spolupracují. Součástí tohoto týmu bývá ošetřující lékař, psycholog, psychoterapeut, sociální pracovník, duchovní a aktivizační pracovník. Zakomponování péče ve všech důležitých rozmezích nemoci zajišťuje celistvou péči, která působí vzájemným respektem k zúčastněným stranám (Čadková Svejková, 2018, s. 3-5). Práce těchto odborníků se v dnešní době vnímá, tak že se navzájem doplňuje oproti dřívějším obavám o možné křížení více disciplín. I pro lékaře bývá vztah s ošetřovaným jedním z hlavních bodů péče, ale přeci jen nese s sebou určité hranice. Lékař činí rozhodnutí přesahující integritu osobnosti pacienta.Vztah lékaře jej tedy nesmí limitovat při konání náročných rozhodnutí (Zemanová, 2008, s. 250).
Psychoterapie, krizové intervence a poradenství obecně řadíme do podpůrné aktivity, kterou psychologové v této oblasti často vykonávají (Čadková Svejková, 2018, s. 8). Psycholog nebo psychoterapeut se ve své pomoci dostává na odlišné úrovňi. Buduje se svým klientem vztah na základě prozkoumávání klientova nitra v bezpečném prostoru. Během psychoterapie má možnost i psychoterapeut zpracovávat, jak na něj klientům příběh dopadá a poskytuje větší prostor pro sdílení lidské zkušenosti. Nicméně, pořád se zachovává profesionální rovina. Nestává se tedy, že by si terapeut s klientem poplakal a posdílel svá trápení. K tomu mohou posloužit peer terapeuti a skupinové terapie (Zemanová, 2008, s. 250).
Mezinárodně standardy udávají IPOS, což je mezinárodní psychoonkologická asociace a APOS, americká psycho-sociální a onkologická asociace (Čadková Svejková, 2018, s.10). IPOS aktuálně ve svých bodech zahrnuje následující:
Psychologická a sociální péče o pacienty s rakovinou by měla být univerzálním lidským právem.
Kvalita onkologické péče musí zakomponovat psychosociální část i rutinní péči.
Disstres by měl být měřen jako 6. vitální znak po teplotě, kravním tlaku, pulzu, respiratorním stavu a bolesti (IPOS, 2014).
U nás se tomuto tématu věnuje Česká onkologická společnost a Evropská onkologická společnost. Z těchto standardů lze primárně vyzdvihnout potřebu zajistit komplexní, kurativní integrované procesy zahnující psychosociální péči a pomoc odborných týmů. Zajišťuje se i určitý rozměr paliativní péče. Péče musí být kontinuální od stanovení diagnózy po zajištění následné péče nebo hospicové péče. V obou těchto standardech ještě najdeme jako důležitý bod péči o rodinné příslušníky a možnosti dalšího poradenství (Čadková Svejková, 2018, s. 11).
Stanovení onkologické diagnózy dítěti bývá destruktivním bodem i v předtím vzorně fungujících rodinách. Onkologicky nemocné samozřejmě následky tohoto onemocnění po psychické stránce trpí, pociťuje lítost od rodiny ale i okolí. Což tyto děti odděluje od ostatních dětí, tudíž se takové dítě často ocitne v izolaci už jenom proto, že spolužáci neví, jak s tímto svým vrstevníkem mluvit. Proces léčby dopadá fyzicky a psychicky nejen na nemocného ale i na jeho rodinu. Už jenom z těchto důvodů bývá psychologická podpora u dětí velmi důležitá.
Psychologická podpora dětských pacientů vyžaduje služby psychiatra nebo klinického psychologa, sociálního pracovníka a vychovatele. V některých situacích se využívá služeb psychoterapeuta, tlumočníka (v případě, že se vyskytují jazykové problémy) nebo duchvní vedení u duchovně založených rodin (EPAAC, 2009, s. 17).
____________________________________________________________________________________________________________
Čadková Svejkovská, M. (2018) Podpůrná péče při onkologickém onemocnění v sociálně aktivizační službě. Amelie. https://www.amelie-zs.cz/wp-content/uploads/2018/05/Podpůrná-péče-při-onkologickém-onemocnění-v-sociálně-aktivizační-službě.pdf
EPAAC (2009) Evropské standardy v péči o onkologicky nemocné děti. SIOP Europe. http://www.epaac.eu/from_heidi_wiki/Czech.pdf
IPOS (2014) IPOS International Standard Of Quality Cancer Care. https://www.ipos-society.org/about/quality
Zemanová, M. (2008) Psychoterapie v onkologii. Onkologie. 2(4). https://www.onkologiecs.cz/pdfs/xon/2008/04/10.pdf
