Láká vás najít si nějakou praxi a uvažujete kam jít? Třeba vás zajímá, jak se pracuje v párech nebo s rodinami během terapií. V takovém případě vám možná mohlo napadnout, jak to chodí v manželské poradně. Protože jde o poměrně specifickou oblast, rozhodla jsem se, že se podělím o svojí aktuální zkušenost.
Pokud půjdete do této oblasti na praxi, je dosti možné, že se setkáte s jinou zkušeností. Existuje mnoho manželských poraden, které fungují soukromě. Tam se pravděpodobně setkáte trochu s jinou problematikou. Já docházím do poradny, která více méně nízkoprahová. Jediné v čem nesplňuje podmínky nízko prahu je to, že není v přízemí a v budově není výtah, není tedy úplně uzpůsobena pro lidi s nějakým fyzickým omezením. Za to, tam ale najdete zajímavou službu bez úplaty.
Na praxi docházím pouze na dvě hodiny, bohužel zatím nejsem frekventantem psychoterapeutického výcviku a nemám tedy možnost přímo pracovat s klienty. Praxe většinou vypadá tak, že si společně posedíme nad kazuistikami a probíráme, jak se s kým pracuje. Někdy je možnost náslechu, nicméně s tím nejprve klient musí souhlasit. Takže se to nepovede úplně vždy. V rámci konzultací řešíme nejčastěji rodinné obtíže a jaké vztahové problémy jsou časté.
Četnost docházení klientů se různí, většinou docházejí dle potřeby po domluvení termínu za psychologem. Klient dostane na výběr, jestli by raději své problémy řešil s mužem nebo se ženou. Forma terapie se různě střídá, někdy probíhá pouze s jedním jedincem, někdy s párem a jindy i s dětmi. Klienti mají určitě vždy i možnost zajištění anonymity.
Práce s párem bývá obecně složitější, nicméně to, že se kombinují různé formy terapií/konzultací nám dává prostor pozorovat chování klientů v různých situacích. V párové terapii se mimo jiné dobře pozoruje dynamika vztahu, vidíme tedy kdo má tendenci mít jaksi ,,navrch” a kdo ustupuje do spíše submisivní role, nebo třeba zjišťujeme jak na sebe pár reaguje. V individuální práci s klientem je nám zase osvětleno, jak klienti mluví o svých partnerech za zády a snažíme se pracovat více s jejich individuálními potřebami. Samozřejmě tohle je jakési prvotní ,,oťukání”, většinou tedy pokračujeme hlouběji v závislosti na klientově zakázce.
V poradnách se mimo klasická vztahová témata setkat i s lidmi s duševními onemocněními i se smíření se ztráty blízkého. Opravdu za Vámi můžou přijít respektive s čímkoliv. Většina klientů prvotně očekává nějakou rychlou pomoc, chodí si mnohdy pro rady a čekají, že je psycholog navede. V tom většinou trochu do sebe očekávání a realita naráží. Pracuje se totiž tím způsobem, že si na to své řešení přichází sami a psycholog je pouze po té cestě provází.
Praxi v takovém zařízení určitě mohu doporučit, když třeba v manželské poradně neplánujete pracovat. Rozšíříte si tu totiž určitě povědomí o mezilidských vztazích praktickou formou, což pomůže pochopit jejich celkovou roli v psychice jedince. Ať chceme nebo ne, naše vztahy nás do značné míry ovlivňují a z toho důvodu se vyplatí tomu alespoň určitou část praktické výuky směřovat.
Kdyby někoho přeci jen práce psychologa v manželské či rodinné poradně lákala, stačí Vám dostudovat magistra a můžete vesele radit. Psychoterapeutický výcvik bývá nicméně příjemným bodem navíc, který Vám s prací s klienty v mnohém pomůže. Diagnostické testy se tu příliš často nepožívají.
