Následující příběh se sepsán dle autentického vyprávění jedné slečny, která si prožila „ukázkový“ vztah s manipulátorem. Příběh je sepsán formou vyprávění v její osobě, říkejme jí třeba Karolína. Prožila sice poměrně krátký, ale o to hlavně psychicky náročnější vztah s manipulátorem, kterému budeme říkat Tomáš. Jména a místa v příběhu jsou smyšlená, jinak je zachována maximální autentičnost. Příběh by měl být varováním těm z vás, kteří třeba něco podobného nyní zažívají, případně se s tím mohou setkat v budoucnu.
Budeme rádi za zpětnou vazbu k příběhu studentky Karolíny…
S Tomášem jsem se seznámila na začátku června. Na toto léto jsem plánovala se věnovat sobě a přípravě na své nové studium. Úspěšně jsem totiž se dostala na práva do Brna. Měla jsem před sebou poměrně volné léto a chtěla ho využít kromě cestování a brigády, také na zdokonalení angličtiny. Vyhledala jsem si jednu on-line platformu, kde spolu mohou dva lidé komunikovat anglicky a rozvíjet tak vzájemně svoji znalost jazyka. Já byla ve dvojici také s Čechem – Tomášem z Prahy. Byl o nějakých 12 let starší než já, sympatický pohodář, vtipný, inteligentní. V rámci konverzace jsem se dozvěděla, že žije v Praze, pracuje jako ajťák, je ženatý a má dvě děti. Nic zvláštního. Navíc jsem v té době byla zadaná. Takový běžný vztah, nedalo by se říct, že bych přemýšlela nad rozchodem či by byla nějaká krize.
Začala jsem tedy on-line anglické konverzace. Asi po dvou voláních mi Tomáš nabídnul, že bychom mohli dát konverzaci v češtině a víc si popovídat. Následně asi po týdnu mi doslova v rámci hovoru řekl, že mě miluje. Byla jsem z toho celkem rozpačitá. Neznali jsme se osobně, oba jsme byli zadaní a najednou takový projev citů.
On na to reagoval tak, že naplánoval čas a místo prvního setkání, což bylo cca za týden, a přiměl mě se rychle rozejít, protože už plánoval doslova, kdy, kde a kolikrát spolu budeme ten den spát. Ten týden byl doslova ultimátum, abych si během něj vyřešila rozchod s přítelem. Rozchod byl pro mě těžký, nechtěla jsem mu ublížit a o to horší to bylo, že jsem se s ním rozcházela de facto kvůli Tomášovi.
Oficiálně jsem s Tomášem začala chodit koncem června. I osobně byl pozorný a fajn společník. Přes celé léto byl úplně úžasný, přesně takového chlapa jsem si pro sebe vysnila. Na rozdíl od předchozích partnerů byl Tomáš pozorný, milý, gentleman, co mě rozmazloval. Byl pozorný, ochotný udělat pro mě cokoliv, aby mi udělal radost. Pokaždé, když za mnou jel, dovezl mi květiny a k tomu nějaký další dáreček. Plánoval pro nás výlety, všude všechno platil, lichotil mi od rána do večera a nebylo dne ani hodiny, kdy by mi neřekl, jak mi to sluší, jak jsem krásná a jak moc mě miluje. Že každé slovo, které říkám, ho baví a vydržel by mě poslouchat úplně celý den. Stále mi říkal, jak mě miluje, že jsem ta nejlepší, jakou potkal. A že až dokončím magisterské vzdělání, můžeme se sestěhovat k sobě. Plánoval se i rozvést a mít další rodinu se mnou. V tento čas jsem si opravdu připadala v sedmém nebi.
Jela jsem někdy za ním do Prahy, jiny jel on za mnou do Brna, kde jsem si zařizovala bydlení skrz budoucí studium vysoké školy. Zde přicházely první signály, že něco není v pořádku, ale já je prozatím nevnímala. Chtěl třeba, zda bych raději nešla studovat do Prahy, změnit školu, abychom se vídali častěji, klidně denně. Takto jsme se viděli víkendy, někdy přes týden. Doma si to zařídil jako pracovní cestu. Vzhledem ke vztahu na dálku jsme si spolu často volali. Nebyl problém telefonovat klidně 4-5 hodin denně, tři dny po sobě. Vše bylo zalité sluncem. Trochu zvláštní mi přišlo, že si vždy udělal čas i na úkor rodiny, přece jen měl dvě malé děti. Ale v té době jsem to ale nijak neřešila.
Další věc to setkání s jeho rodinou. Když doma říkal, že si telefonuje s holkou ohledně angličtiny, tehdy řekl, že jsem zadaná, že mám přítele. V té době to ještě byla pravda, ještě jsem měla přítele. Jenže po rozchodu po mě chtěl, aby manželka neměla podezření, něco šíleného. Jelikož viděl, že se manželka z pochopitelných důvodů netvářila dvakrát nadšeně, protože jí Tomáš furt vykládal o mně a jak dlouho jsme spolu telefonovali. Proto Tomáš vymyslel pro manželku příběh na oko úplný opak realitě. Chtěl po mně, ať mu nahraju česky hlasovku, kterou potom pustí doma. A v té hlasovce chtěl, ať si vymyslím příběh, že mě přítel požádal o ruku a já řekla ano. Ač nerada, udělala jsem to pro něj. Tuto hlasovou zprávu pustil doma. Jeho manželka z toho prý měla ohromnou radost a bylo na ní vidět, jak se jí ulevilo. A od té doby prý už se tvářila v pohodě, když slyšela, že se mnou Tomáš telefonuje. I tehdy byl ještě pro mě tento vztah zalitý sluncem a krásný.
Potom přišlo na konci léta to pozvání od Tomáše k nim domů. Jeho žena od něj dostala takový příběh: Jela jsem s přítelem do Prahy. Přítel si naplánoval na celé odpoledne paintball s kamarády, já tím pádem měla odpoledne volné a mohla jsem k Tomášovi domů. Samozřejmě v té době už jsem byla dávno po rozchodu a měla jen Tomáše. Dokonce jsem si pro větší autentičnost na tuto návštěvu tajně půjčila mamky snubní prsten.
Stále jsem žila svůj bláhový sen, i přes tyto zpětně zcela jasné signály. Tomáš mě stále ujišťoval, že si mě pak chce vzít, rozvede se, až budou děti větší a já stále žila v bláznivém a bláhovém snu. Kamarádky mi myslím i záviděly pozorného chlapa, který se uměl chovat, byl zabezpečený a dokazoval mi svůj zájem.
Začal semestr a já měla víc nových povinností skrz studium. A tehdy začala i velká proměna Tomáše. Začal mi vyčítat, proč si tolik nevoláme, jelikož když jsme se neviděli, tak jsme si skoro denně alespoň volali, dlouhé hovory a chtěl se mnou trávit čas víc a víc. Žárlil, když jsem šla na kávu i s kamarádkou, natož pak s kamarádem nebo třeba s bývalým přítelem, se kterým jsme zůstali po rozchodu kamarádi. Z původních 4-5 hodin hovoru mi sice “slevil” na 1-2, ale chraň mě ruka Páně, pokud bych si dovolila odmítnout.
Výjimečně, když jsem byla domluvena s kamarádkou, nebo byla dlouho škola, mi i hovor odpustil. Dělal mi scény, prakticky denně a do toho vyžadoval neustálý kontakt, telefonicky, nebo se i vídat. Jenže v říjnu a listopadu už se manipulace jen zhoršovala. Začal mít čím dál větší nároky na můj čas. Vyčítal mi, že on si na mě čas udělá prakticky kdykoliv, a že já tohle ochotná pro něj dělat nejsem. Posílal mi každé ráno třičtvrtě hodiny dlouhé hlasové zprávy a když jsem mu odpovídala pětiminutovými, nestačilo mu to a přišly další výčitky. Že pro něj nedělám tolik, co on pro mě. Že mu chybí můj hlas, a že mu nestačí pět minut hlasovka ráno. Když jsem mu odpoledne nahrála třeba dvacet minut, byl nadšený, ale i to mu bylo postupně málo. Chtěl hovory hodinu každý den, já mu mohla tohle dopřát max 2x týdně. To zase začal hrát na city, že je to málo. A čím dál více na mě tlačil, tím více se mi příčil a tím více jsem se těšila, až se rozloučíme. A jak bylo vše z počátku krásné a růžové, stávala se z našeho vztahu stále větší noční můra. Následovala i oblast sexu a intimity. Jeho chování a nátlaky mě psychicky deptaly a neměla jsem už chuť s ním dál spát, později spíše dokonce odpor. Dělala jsem to potom jen kvůli němu a sama jsem tiše trpěla. Vůbec jsem si to s ním neužívala. Jaká velká změna oproti báječnému a pozornému milenci a partnerovi, kterým byl Tomáš v létě, když jsme spolu začínali. Když jsem s ním nechtěla spát, fňukal, a nakonec jsem mu podlehla. Jednou, když jsem si unavená po celodenním výletu dovolila usnout jako zabitá, aniž bychom se spolu my vyspali, mi ráno vpálil další hysterickou scénu, že si myslel, že se s ním chci tímto rozejít. A donutil mě slíbit, že noc, jako včerejší, už se nikdy nebude opakovat.
Stejné scény se opakovaly ve všech situacích našeho vztahu. Já byla vždy ta špatná a on chudák, kterému se nevěnuji a nedávám mu tolik pozornosti, jako on mně.
Po scénách přišly zpravidla omluvy, desítky brečících smajlíků nebo naopak zamilovaných srdíček. A prvotní nadšení přecházelo spíše v averzi. Nelákalo mě se s ním již vídat a volat, ale on stále naléhal. Psal mi sáhodlouhé vzkazy, chtěl telefonáty. Byla jsem ráda, že jsem se nenechala zviklat a nešla do Prahy, kde by mě měl úplně jistou. Takto za mnou přeci jen tak často nemohl a já samozřejmě do Prahy už nechtěla jezdit a když jsem jela, nebyla jsem moc ráda. Vztah s ním byl spíše už pro mě jen utrpením, nic mi nedával. Naopak psychicky mě deptaly jeho výčitky, podezírání a nadávky.
Tento pro mě velmi náročný stav trval týdny, možná měsíce. Do toho se blížilo zkouškové a byla jsem psychicky dost na dně. A z opory se stala noční můra. Už jsem měla takovou averzi, že mi setkání a jeho společnost byla nepříjemná. Dokonce i pouhé volání nebo psaní zpráv a představa a Tomáše ve mně vyvolávala nevolnost. I přes to trvalo ještě nějaký čas, než jsem se odhodlala to úplně ukončit. Tento krok byl o něco lehčí tím, že mě opravdu nemohl z Prahy tak dobře ovládat a sledovat můj život v Brně. Představa že by žil kousek ode mě byla děsivá.
Vrchol přišel v prosinci, pátek večer, týden před Vánoci. Tehdy mi vyčetl, že “my jsme si mohli dnes tři hodiny volat a ty si místo toho jdeš ven s kamarády”. Šli jsme totiž na slavnostní večeři takovou před Vánoci, a potom na trhy. Poslala jsem Tomášovi selfie z trhů, kde jsme byli všichni kamarádi, a Tomáš na to reagoval ubrečenými smajlíky, a žárlil, že nejsem na telefonu s ním. Následně se úplně odmlčel, čekal, že se ozvu první já a omluvím se. Nic, tak i přes Vánoce se u nás mlčelo a ozval se mi až 27. prosince jako by se nic nedělo. Pro mě už tohle ale bylo uzavřené s ním, a tak jsem mu to i řekla. Jasně, fňukal, ale na konci už to nějak přijal.
Asi o měsíc později mi poslal fotku s novou milenkou, abych žárlila, kterou potkal taky přes on-line angličtinu. Psychické následky na mě měl tento vztah ještě hodně dlouho. Zhruba tři měsíce jsem se dávala psychicky dohromady.
Když jsem se s tímto svěřovala přátelům, paradoxně většina kamarádek mi spíše vytýkala ze začátku, že není morální randit s ženatým chlapem. Ale na jeho stíhání a „přehnanou pozornost“ ani negativně nereagovaly, naopak přišlo mi, že někdy byl hlavně z počátku pro ně ten ideální princ z pohádky. Ale to bylo v létě, vše ještě bylo krásné, romantické. Když přišel na podzim výše popsaný zlom, poskytli mi moji nejbližší přátelé podporu a popostrkovali mě, abych se s Tomášem rozešla. Nejvíce jsem asi vděčná svojí kamarádce Stelle, která sice ze začátku také byla nadšená, že mám úžasného pozorného chlapa, jakého by sama chtěla. Ale když vše vyplouvalo na povrch byla mi velkou oporou. Pomáhala mi odpovídat na jeho hysterické výlevy a stála vždy při mně. Za to jsem jí dodnes neskutečně vděčná. Bez ní bych to vše jen těžko zvládla.
Na začátku se Tomáš jevil jako princ z pohádky, kterého potkáte jednou za život. Ale to on nebyl. Byl naopak noční můra a vztah s ním bylo pro mě silné psychické vypětí. Ale zároveň i poučení do příště.
