Sedíte v baru naproti někomu, kdo se Vám líbí. U toho si třeba popíjíte skleničku svého oblíbeného alkoholu. Uvědomujete si, co děláte se svým tělem? Jak naše tělo reaguje, když se nám někdo líbí? Někdy signály posíláme zcela záměrně, nebo nevědomky, jindy se může stát, že něco naznačujeme aniž bychom chtěli. Jak rozeznat kdy jde o naučený mechanismus chování a kdy se nám jiná osoba snaží něco naznačit? V tomto článku se ponoříme do otázek přitažlivosti a neverbální komunikace.
Mezi obecně známé indikátory zalíbení patří otevřený postoj, udržování očního kontaktu či častější upřímné úsměvy. Jak to podle Vás vypadá, když se někdo dokáže toužebně podívat? Pravděpodobně se vám určitý obrázek okamžitě vybaví. Těžko se ale popisuje. Někdo vidí mírné přimouření, jiný zase popisuje jisté jiskry v očích. Když se zmíněný člověk usmívá častěji než je u něj/jí běžné, stává se, že se tak trochu rozezní naše senzory. K tomu dochází hlavně, pokud jsou city opětovány. Úsměv by měl působit přirozeně, smějeme se takzvaně i pomocí očí.
Samozřejmě si tuto problematiku představíme na určitých stereotypech. Nezapomínejme, že extrémní vyhraněnost vždy ve společnosti bychom hledali poměrně obtížně. Většina lidí se pohybuje v různých kombinacích nebo intenzitách. V mnohém také záleží na povaze studovaného jedince. Extrémnější případy introvertů pouze s těží nebo nepravděpodobně vědomě budou chtít vzbudit pozornost partnera/ky. Naopak se může lehce stát, že se budou snažit určitou frikci popřít. Neměli bychom se tedy příliš pouštět do některých stereotypů a předpokládat něco, co tak nemusí nutně být. Vždy tedy hodnotíme člověka komplexněji se všemi jejími/jeho nuancemi.
Ženy mívají tendenci náhle své pohyby zjemnit, aby působili více žensky. Jemně se dotýkají svých citlivějších partií, nebo je nenápadně zvýrazňují. Mezi citlivé partie se mnohdy řadí zápěstí nebo krk. Často dochází k hraní si z vlasy, což všeobecné bývá chápáno jako sexuální signál. Někdo si ale s vlasy pohrává na základě určitého tiku nebo ve stresu. Dívky většinou nenavazují první kontakt, spíše se nenápadně snaží dát najevo, že by o danou osobu měla zájem. Kromě zmíněných může také hledat záminky k letmým dotekům nebo k jinému druhu fyzického kontaktu.
Muži se zase začínají naparovat. Snaží se zabírat více prostoru a nasazují chování podobné takzvanému “alfa samci”. Častěji se staví do pozice lovce, tedy toho, kdo oslovuje první. To jakou konkrétní taktiku lovu zvolí, hodně závisí na tom, co u sebe vnímá daný muž jako přednost. Někteří se mohou snažit okouzlit svým humorem. Další třeba zvolí jako zbraň spíše svůj rozum nebo demonstrace fyzické síly.
Přestože některé představy konkrétní řeči těla mohou v tomto případě působit komicky až triviálně, do určité míry dávají smysl. Přeci jen v mnohém připomínají, jak to funguje mezi zvířectvem s přírodě.
Úspěšnost v mnohém závisí na preferencích konkrétního objektu zájmu a na tom, jak moc je daný zájem opětovaný. V dnešní době se také můžeme setkat s archetypem úspěšné ženy a pečujícího muže, který tento stereotypický model rozbourává. Dochází k míchání různých taktik i sebeprezentace. Je v tom patrná krásná rozmanitost, že když někdo z typického vnímání párů vybočuje, může si najít partnera se kterým se vzájemně doplnění nebo naopak jsou si velmi podobní.
Nicméně bychom měli pamatovat, že řeč těla jedince, přestože je jaksi společensky ukotvená, bývá velmi individuální. Vždy je potřeba se ujistit, jak to daná osoba skutečně myslí. Sice zhruba 90% naší komunikace probíhá na nevědomé úrovni, měli bychom pamatovat, že setřeně jako verbální projev není neomylná.
____________________________________________________________________________________________________________ Inspiraci k sepsání tohoto článku jsem získala díky přednášce kolegyně Bc. Ecaterině Lhotákové, které bych za to chtěla alespoň touto cestou poděkovat.
