V dalším našem článku se Vám pokusím přiblížit, jaké to je být senzorické deprivaci. Jaké to je být v osamění bez zraku? Pro někoho to je možná i nepředstavitelné.Pobyt samotný probíhá většinou týden v osamění bez mobilních telefonů a laptopů. Většinou když se někde zmíním, že jsem pobyt absolvovala, všechny zajímá jaké to bylo a mnoho dalších otázek. Dnes jsem se tedy rozhodla, že Vám tuto zkušenost trochu přiblížím.
Má potřeba si odpočinout a najít si cestu k sobě přišla v roce 2022. Meditační pobyt mě nějakou dobu lákal. Možná jsem po návratu do běžného života po pandemii měla potřebu zase trochu zpomalit. Věděla jsem, že něco takového chci podstoupit v pohodlném a bezpečném prostředí. Když na to přišla řeč s kamarádkou, zjistili jsme, že tento typ meditace chceme absolvovat obě. Takže jsme si rezervovaly kouzelně vypadající pokoje v malé vesnici nedaleko Jičína.
Možná si říkáte, co si s sebou vůbec na takový pobyt vzít. Jednoduše řečeno, mě se osvědčilo vzít si to, co mě nějakým způsobem lákalo a chtěla jsem to mít u sebe. O mě osobně bylo dobře postaráno, takže není moc nutné brát si věci, které jsou esenciální. Samozřejmě není na škodu mít vlastní ručník, ale mýdlo i třeba příbory dostanete. A to takové, které si pravděpodobně budete chtít koupit i domů. Osvědčilo se mi vzít si různé způsoby, jak stimulovat jiné smysly. Takže jsem si vzala různé kamínky, korálky, papír, tužku, tibetskou mísu, kosmetiku, vonné oleje, difuzer (u nich ale pozor, někdy z takové technologie prosvítá světlo, tak mějte po ruce nějakou nepropustnou pásku) i yoga matku na cvičení. Co nakonec u sebe nebudete chtít, si můžete odložit a bude vám to vydáno po výstupu ze tmy.
Dům vytvořený pro tyto zážitky měl přesně dva volné pokoje. Před oběma se nachází přechodová místnost. Prostor byl dekorován dřevěnými doplňky, které krásně stimulovaly jiné smysly. Ve svém pokoji jsme každá našla, co jsme potřebovali. Postel, stolek, umyvadlo, sprchový kout, sedací vak a jednou z mých nejoblíbenějších funkcí nastavitelné vyhřívané podlahy. Pokoje se od sebe mírně lišily výzdobou. Nad velkým sedacím vakem visely dva 3D obrazy po kterých jsou místnosti pojmenovány. Naštěstí jsme se krásně shodli, kdo kam půjde, protože každou lákal jiný pokoj.
Před vstupem do tmy, dává průvodkyně instrukce o tom, jak to organizačně chodí, nebo jak ji třeba můžete v případě nutnosti kontaktovat. Jednou za den nám přinášela denní přísun jídla, pití a hygienických potřeb, když jsme něco nepotřebovali, dávali jsme to za dveře do temné chodby, abychom nepřišli do kontaktu se světlem. Jestli jsme něco potřebovali sdělit, psali jsme vzkazy na papír. Než světla kolem nás zmizela, měli jsme možnost seznámit se s naším prostorem. S kamarádkou jsme se rozloučili s tím, že se za týden odpočinku opět setkáme.
Přestože, se tolik nezabývám chakrami, vyvstala mi tam otázka hlavně Muladhara jako něco, na co se zaměřit. Podle toho, jak jsme s kamarádkou sdíleli později své dojmy, tak ona to takto nepociťovala, ale z mě neznámého důvodu se mi pobyt ve tmě opravdu spojuje s kořenovou chakrou. Dokonce jsem si na lístečku vyžádala speciální čaj, abych se na problematiku identity a svých kořenů více soustředila.
Když mě obklopila tma, byl tam z mé strany určitý pocit nadšení, z toho co přijde, jaké to pro mě bude. Připadal jsem si trochu jako v jiném světě, prozkoumávala jsem, kde co vlastně je. Má orientace byla úplně jiná, než kdybych si pouze zavřela oči. Do všeho jsem chvíli narážela.
Po této etapě na mě dolehlo dlouhé období únavy a spánku. Vůbec netuším jak dlouho jsem spala. Vzbudila jsem se vždy pocitově jenom opravdu na chvíli. Neměla jsem absolutně pojem o čase. Po několikáté jsem se vzbudila a začala trochu ve své hlavě panikařit. Jak dlouho tu jsem? Zbyde mi jídlo do dalšího dne? Mám pocit, že tu už pár dní nebyla. Co budu teď jen dělat?
Chvilku bylo obtížné tyto stavy dostat pod kontrolou. Velice mě pobavilo, když přišel další den košík s jídlem, podle čehož jsem zjistila, že jsem tam pouze jeden den.
Jestli jste zastánci technik mindfulness, tak si myslím, že by se Vám to líbilo. Je až neuvěřitelné, jak úžasně vnímáte, když nevidíte. V běžném životě, bylo pro mě jídlo jenom prostředek, jak doplnit živiny. Tam se změnilo jídlo v požitek, v něco, na co jsem se vždy hrozně těšila. Jídlo chutná jinak, než byste vůbec čekali. Užívala jsem si snad všechny servírovaná jídla, přestože normálně bývám poměrně vybíravá. Jídlo bylo uzpůsobené automaticky veganské stravě a bylo pouze striktně domácí. Samotná voda byla z nedaleké lesní studánky. Vyžádala jsem si tuhé mýdlo, abych jej mohla lépe cítit na kůži. Připadalo mi to úplně jiné od tekutého mýdla.
Donesené pomůcky jsem využívala opravdu hojně, dodnes umím hrát na Tibetskou mísu pouze po tmě. Cvičení bylo záživnější, celý pobyt se nesl pocitem, že na všechno mám spoustu času. Možná i proto jsem posléze měla pocit, že to poměrně rychle uteklo. Konec se neúprosně přibližoval.
V té době jsem zrovna řešila téma týkající se vztahů, dozvěděla jsem se něco o svém tehdejším partnerovi, co jsem příliš nečekala těsně před tím, než jsem odjela. Takže mé myšlenky často zabíhaly k tomuto tématu. Řešila jsem hodně otázku nálepek a kým vlastně tedy jsem, jaké jsou ty mé role a jak se od nich případně odpoutat.
Zároveň jsem si uvědomila, čemu bych se měla nadále věnovat. Byla to pro mne právě umělecká tvorba, která šla s přípravou na studium psychologie poměrně do pozadí. Vzpomněla jsem si na svůj maturitní projekt, který kloubil psychologii a umění. Rozhodla jsem se, že si ho znovu rozpracuji a začnu jej realizovat. Jsou tomu téměř dva roky a stále není připraven, alespoň na něm pracuji a naplňuje mne to.
Výstup z tmy nebyl pro mě na konci snadný, upřímně vůbec se mi ven nechtělo. Do chodby mi byla dána svíčka. Její plamen zářil přes zavřené dveře neuvěřitelně silně. Několik hodin jsem trávila postupným pozorováním svíčky a opětovným návratem do tmy k hraní na mísu, jen proto, že mě z té ostrosti rozbolela poněkud hlava. Přes pomalé vypravení se do reálného světa, se na ten přechod za mě nedá úplně připravit. Bylo to velmi zajímavé.
Na úplném konci jsme každá dostali rozpis toho, jaký jsme to vlastně udržovaly ve tmě režim. Přesně si ho nepamatuji, ale vím, že jsme se nad tím celkem pobavily i nad naším písmem. Dále následovaly klidné procházky přírodou, kde nás obě hrozně fascinovalo, jak jsou všechny barvy strašně ostré.
Jestli vás meditace ve tmě láká, ale bojíte se tmy, dá se domluvit pobyt i jen při svíčkách s tím, že si alespoň odpočinete od technologií. Osobně na to s velkou láskou vzpomínám a těším se až se na takový pobyt dostanu znova. Určitě zde ale chci podotknout, že takové pobyty nejsou určitě pro každého. Rozhodně se nedoporučují těm, kteří mají psychické obtíže. Ve tmě se totiž může objevit spoustu nevyřešených věcí. Důležité je si předem takový pobyt opravdu promyslet, když Vás láká, neznamená to, že jste na něj nutně připraveni.
Máte s tímto tématem vlastní zkušenost, jestli se vám chce, klidně nám o ní napište. Budeme rádi i za jiné pohledy. V budoucnu se můžete těšit i na článek s touto tematikou rozpracovanou odborněji.
