,,Tak co jak se dneska máš?” nebo ,,To ale máme dneska vyvedené počasí.” a podobné fráze potkáváme v běžném životě celkem často. Ať už small talk milujete či nenávidíte, každý z nás na něj sem tam narazí. Co se stane, když si někdo s vámi chce jednoduše povídat o nedůležitých věcech během terapie? O tom si dnes něco málo prozradíme.
Small talk je jakýmsi druhem krátkého rozhovoru, který má účel zaplňovat čas například pro případy, kdy se ocitneme s někým neznámým na jednom místě a nemáme konkrétní téma, které by pro nás bylo nějakým způsobem společné. Používá se tedy často jako výplň, když chceme předejít onomu trapnému tichu.
Použití typických každodenních témat může některým klientům pomoci s normalizovat chození na terapie. Small talk v takovém případě může sloužit jako odrazový můstek nebo podmět pro hlubší konverzaci.
Taková jednoduchá konverzace nám může pomoci navázat rychleji vztah, což je jistě cenné, nicméně pokud tyto rozhovory zabírají většinu terapie, můžeme si začít koledovat o problém. Ano, jistě, na začátek je vhodné pronést pár vlídných slov, aby klient nebyl příliš nervózní, ale přeci jen by se to nemělo přehánět. Terapie není vždy příjemná zkušenost a small talk může být pro někoho prostředek, jak se odprostit od nepohodlné situace, kdy se díváme spíše na naše negativní zážitky.
Samo o sobě bývá i bezprostřední ticho důležitým faktorem léčby, ticho nám dává prostor zpracovat naše myšlenky. Když tedy nedostaneme bezpečný prostor být o samotě se svými emocemi, může se stát, že našem obtížemi nesmíříme tak lehce. Neustále povídání může odrážet tendenci něco o sobě skrývat.
Má-li tedy klient během psychologických rozhovorů nebo terapií stále mluvit a pohybuje se spíše v povrchních tématech, může být odkrytí příčiny jedním z důležitých bodů. Samozřejmě stále to jsou klientovy peníze, je tedy na něm, jestli chce utrácet za něco, co by mohlo být klidně i povídání s kamarádkou.
Co si o užití Small talku v terapii myslíte Vy?
