V minulém článku jsme si lidský kapitál přiblížili spíše z teoretické roviny. Nyní
přinášíme spíše reálné zamyšlení – úvahu, jak se tato skutečnost (ne)projevila
v praxi.
Nebudeme si samozřejmě nalhávat, že na vysokou školu jdeme s cílem „rozšířit si
úroveň svého lidského kapitálu. Jdeme tam, protože nás obor baví. Nebo prostě jen
pro „titul“. I já jsem na ekonomii šel, protože mě bavila, ale také jsem chtěl onen
kýžený titul. Že tím investuji do svého lidského kapitálu a zvyšuji svoji úroveň na
pracovním trhu, by mě samozřejmě ani ve snu nenapadlo.
Druhou vysokou jsem si zapisoval ale nejen z důvodu, že mě studovaný obor zajímal
a vždy lákal, tak jsem ho chtěl zkusit. Dalším motivátorem byla skutečnost, že si
rozšířím svoje obzory nejen studijně, ale poznám i nové a zajímavé lidi, nové přátele,
kontakty. Navíc na kombinovaném studiu, kde je většina lidí z praxe a přinese nové
pohledy jak do vaší profese, tak i do profesí jiných.
Kromě vzdělání na vysoké jsou to pak již minule uváděné kurzy, školení, workshopy.
Postě vše, čeho se účastníte a rozšiřujete si svoje kompetence. Výhodné je, když je
to dobrovolná účast. Povinné školení v zaměstnání či praxe při studiu mohou být sice
přínosné, ale pokud člověk dělá něco z donucení, jeho motivace klesá. I já jsem si
prošel jak povinnými kurzy, tak i těmi., které jsem si sám zvolil a často i musel hradit
ze svých prostředků (tím pádem máte víc motivaci se snažit, když je to z vlastní
kapsy, že?) a více mi rovněž daly kurzy a školení, které jsem si mohl sám zvolit jak
z pohledu tématu, tak i lektorů.
Při pohledu zpětně musím uznat, že teorie lidského kapitálu se plně uplatnila. Vyšší
vzdělání mi dalo nejen titul a znalosti v oboru, ale také ono neformální stránku
v podobě nových pracovních kontaktů či přátel. Různá další školení, kurzy a další
aktivity pak to samé – nové znalosti, získané odborné certifikáty, nové zajímavé lidi
ve svém okolí. A samozřejmě naproti této investici do svého vzdělání a kompetencí
stojí náklady s tím spojené, což jsou jak finanční náklady, tak náklady časové – jak
ušlé mzdy (místo studia může člověk již roky pracovat) či ztracený volný čas. I když
z mého pohledu beru právě různé kurzy, školení, které si sám vyberu, ne jako nutné
pracovní povinnosti, ale jako volnočasovou aktivitu. Zvláště když je spojena
s neformální stránkou poznávání zajímavých lidí a sdílení vzájemných zkušeností. A
stejně tak beru i svoje kombinované vysokoškolské studium. Nejde o „ten“ titul, ale o
právě „ty“ nové znalosti, zajímavosti a nové přátelské či pracovní vazby se
zajímavými lidmi.
Věnujte tedy svůj čas sobě, rozšiřování svých znalostí a dovedností. Investujete sami
do sebe a v budoucnu se vám tato investice vrátí v podobě lepší pracovní pozice,
lepšího finančního ohodnocení. Ale také z pohledu, že budete dělat práci, která vás
baví a poznáte zajímavé lidi, ze kterých se vyklubou nejen dobré pracovní kontakty,
ale třeba i dobří přátelé.
